Špatné zákony a zasukovaný stát

Prezident Nejvyššího kontrolního úřadu charakterizoval současný stav naší země výrazem zasukovaný stát. Co si pod tím představit?

Máme strašně moc zákonů a každý rok přibývají další a další. Normální člověk nemá šanci se v tom orientovat a nezvládají to ani právníci.

Výsledkem je, že zákony nedodržuje ani samotný stát.

Točíme se tak v bludném kruhu novel, přílepků, vyhlášek a nařízení, které mají za následek tuny spisů a zbytečných papírů.

Skutečný veřejný zájem se však ztrácí.

Stát není schopen říct, zda je důležitější hraboš polní nebo dálnice, něčí zpustlá zahrada nebo stavba obchvatu, která uleví tisícům lidí.

A tak se točíme v bludném kruhu a mezitím se propadáme v žebříčcích konkurenceschopnosti. Od věci by vůbec nebylo vyhlášení moratoria na zákony, které by říkalo, že pokud chcete přijmout nový zákon, musíte nějaký jiný zrušit.

Moje řešení je inspirováno státy, kde zákonodárství funguje mnohem lépe a kde mají mnohem efektivnější veřejnou správu. Používají totiž nástroj nazvaný Regulatory Impact Assassment, přeloženo do češtiny analýza dopadů schválené legislativy.

Tato analýza slouží k tomu, abychom zjistili, jaký bude mít zákon dopad do praxe, jestli stávající situaci zlepší, nebo naopak zhorší, a pokud zhorší, tak se daný zákon stopne. Na analýze se podílejí zkušení právníci, ekonomové, sociologové a další, takže postihnete co nejvíc oblastí našeho života, na které mají schvalované zákony vliv. Samozřejmě v důsledku tohoto přístupu se zákonodárný proces trochu protáhne, ale to vůbec nevadí.

Je lepší mít méně zákonů, ale kvalitních. Výsledkem je, že víte, jaké dopady budou zákony mít na jednotlivé skupiny obyvatel, kdo si přilepší a kdo si pohorší.

V České republice tento postup není úplná novinka, ale bohužel se nepoužívá u všech zákonů, a pokud ano, tak velmi formálně, ve stylu „papír snese všechno,“ a pak vidíme, že sami zákonodárci jsou často překvapeni, co za zákon schválili a jaké má dopady na život lidí.

Pokud budou tyto analýzy transparentně a dobře udělané, budou mít i velký protikorupční efekt. Korupce se totiž změnila.

Dnes už to není korupce o veřejných zakázkách, ale o tom, že si jednotlivé lobbistické skupiny nechávají schvalovat zákony na míru a pak jim platíme my všichni.

Nevěříte?

Stačí se podívat na váš účet za elektřinu, je tam nemalá částka na podporu obnovitelných zdrojů (respektive solárů), nebo stačí zajet natankovat, v ceně benzínu platíte za povinné přimíchávání biopaliv. To všechno díky platným zákonům, které se schválily, aniž by se udělala analýza jejich dopadů.

Dalším problémem je odborné zázemí zákonodárců. Nemůžeme čekat, že třeba lékař bude rozumět daním, nebo stavebnímu právu. Od toho mají zákonodárci docela dost peněz na asistenty a takzvané expertné.

Bohužel, tyto peníze efektivně nevyužívají a místo toho, aby využili služeb odborníků, putují do stranických kas. Asistenty dělají hlavně vysloužilí straníci, v horším případě příbuzní.

Tím, že kandiduji sám za sebe jako Jan Grois, nemusím být vděčný žádné straně a splácet jí to tím, že si jako asistenty vezmu zasloužilé straníky, kteří jsou dobří akorát k tomu, aby vám ukázali, kde je v Senátu kantýna. Naopak se chci obklopit špičkovými odborníky, abych byl schopen efektivně připomínkovat předkládané zákony.

Myslím, že pro každého politika je důležité překonat své ego a nebát se spolupracovat s lidmi, kteří jsou chytřejší než on sám.

Díky tomu pak můžete odvádět opravdu kvalitní práci.

Jan Grois starosta města Znojma a kandidát do Senátu

(PI)