Zápas číslo 38 – galavečer TFN talents Boj o Bratislavu
(Dne 8. 8. zápasila Viki Bulínová na galavečeru TFN talents Boj o Bratislavu v Bratislavě. Soupeřkou jí byla Silvia Veselovská ze Siam Gymu. Viki měla výhodu zápasových zkušeností a Silvia zase ve váhové kategorii do 58 kg (Viki zápasí nejčastěji ve váze do 54kg).)
Původní plán zněl, zúčastnit se soustředění v Krkonoších, které pořádal X-Gym. Stačilo pár zpráv a vše bylo jinak. Když je možnost zápasit, neodolám. Short notice 12 dní před zápasem přijata. Bylo to trošku moji klasickou váhovku, kdy jsme šly ve váze do 58 kg a mojí soupeřkou byla Silvia Veselovská. Měla jsem za sebou úžasný kemp v Trenčíně, kde se nás nejmenovaná osoba s třemi tasemnicemi pokoušela trošku vykrmit. Takže jsem vlastně zápasila bez nějakého shazování ve svojí váze, pohoda. Jo a zase se měl zápas konat v Bratislavě, nečekaně.
Časy, kdy se mi předzápasová nervozita vyhýbala kilometrovým obloukem, jsou asi minulostí. Takže i já si procházím těmito suprovými stavy, většinou pár dní před zápasem nebo turnajem. Prostě to k tomu sportu patří. I s tou nervozitou zápasení stejně miluji. Každopádně příprava proběhla dobře a byla jsem v parádní formě.
Sobota ráno a já se dokonce před cestou na vážení můžu pořádně nasnídat. Takže půlkilová ovesná kaše s přehledem padla, mňam. Na zápas jsme vyráželi ve složení trenér, sekundant a zápasník. Takže Peťa, Zuz a já. Takové klasické zápasové trio. Vážení a celý galáč se pořádal v herně (a sportbaru v jednom). Přijeli jsme s rezervou, tak jsme si ještě před váhou zahráli šipky. Jakmile dorazila soupeřka, mohly jsme se jít odvážit a střihnout si další ze seriózních staredownů. Obě dvě jsme působily jak z frakce Mírumilovnosti, fakt největší drsňačky zase.
Na oběd jsme zajeli do obchoďáku a pak se tam váleli v takový zevl zóně přes 4 hodiny. Kolem páté hodiny mělo začít poučení o pravidlech, tak jsme se vrátili zpátky na místo. Byl tam trošku chaos a poučení začínalo s mírným zpožděním. Šla jsem se ještě natáhnout, času do zápasu bylo dost. Před začátkem celé akce mi Peťa udělal tejpy a nastala moje oblíbená část, malování obrázků. Tentokrát to byl vlk (já říkala vlkodlak) a drak. Podívala jsem se na první zápas a šla si ještě lehnout, protože jsem byla až desátý zápas.
Nemalé množství zápasů končilo předčasně, takže za chvíli už byl čas se začít rozcvičovat. Byli jsme na takovém parádním místě, které bylo trošku izolované od ostatních zápasníků, ale bylo tam vedro jak něco. Připadala jsem si skoro jako v Thajsku. Zahřátí, strečink, stínák, lapy, masáž a čekám v chodbě. Uběhlo to strašně rychle. A jak se cítím? Popravdě nevím. Jsem nervózní? Možná trochu jo. Jsem připravená? Jo. Těším se? Jo a ne zároveň. Co chci dělat? Zkusit poslouchat roh. Co když to bude bolet? Adrenalin bude naše spása. Konec otázek, dýchej. Slyším, jak mi začíná hrát nástupovka. Nejdřív chci počkat, dokud se to nerozjede trošku. Ale pak si řeknu, že na to s*ru a jdu rovnou. Lidi čekají celý večer, na mě čekat nemusí. Zápas bude probíhat zase v kleci, ale tentokrát s krásnými 10 oz rukavicemi. Rozloučení s rohem, kontrola rozhodčím a račte madam, můžete vstoupit. Za pár minut už je v kleci i soupeřka. Pozdravíme se a nic nebrání tomu, začít hodiny malování. Teda spíš minuty, zápas je vypsaný na 3×2.
Siréna (gong tady nemají) a já konečně při zápase nezachrápu začátek. Přemýšlím, kolik si toho z prvního kola pamatuji. Párkrát kopnu do krytu, holeň + holeň = au. Adrenalin mě v tomto zápase moc nespasil. Vlastně probíhají nějaký výměny a klinče. Konec kola. Je to sakra rychlý. Podle Peti jsme byli první kolo mírně lepší, ale mám zabrat.
Tohle kolo si toho taky moc nepamatuji. Zápas mě baví, akorát jak dement přepadávám do úderů. V klinčích se cítím čím dál lépe. Zjišťuji kouzlo pletiva při klinčování, naštěstí jsem vždycky v dominantní pozici, takže mě to baví. Povede se mi jedna z vysněných věcí v zápase, říkám tomu „This is Sparthaaaa“. Načasuji hezky teep do roundkicku a posaďte se madam prosím. Samozřejmě v tom kole taky něco sežeru, to bych nebyla já. Pravá čočka není úplně v top formě, ani nevím, jestli ji mám v oku, protože vidím rozmazaně. Hold se mám lépe krýt. A je tady zase pauza.
Grand finále. Tohle kolo si docela pamatuji. V klinčích se mi daří dobře podmetat. Začínám mít fyzickou převahu. Taky si občas poslechnu soupeřky trenéra, co jí na mě radí. Někdy to trošku využiji. Snažím se plnit i rady z mého rohu, povede se mi nádherný loket. Pamatuji si na jeden okamžik, kdy mi soupeřka odcházela z klinče a otočila se ke mně bokem. Dřív bych to nechala, ale teď… konečně jsem se pustila do útoku. Pro mě osobní win, win. Konec kola. Máme to. Je tady vyhlašování, u kterého mě skoro trefilo. Borec začíná hajpovat domácí publikum, ať si připraví pořádně hlasivky a ručičky, pretože vyhrála naša zápasnička… V tento moment mi v hlavě akorát probliklo, jestli si jako dělají prdel nebo co? Naštěstí se před vyřknutím verdiktu šel raději znovu zeptat rozhodčího a vyhrála zápasnička z rohu červeného, Viktoria Bulínová. Ruky hore, je to ve Znojmě.
A pocity po zápase? Radost a hlad. Takže se rychle převléct a najíst cateringu. Párkrát si zamrkám a čočka se mi vrátí zpátky na své místo, zůstala mi v oku, akorát si hrála trošku na schovku pod horním víčkem. Bylo to super. V zápase se mi povedlo pár věcí zlepšit a zase odhalit chyby, na kterých musíme pracovat. Je to taková hra, při které se snažím, aby se můj výkon co nejvíce podobal tréninku. Přidala jsem dalších 5 %, takže už mi chybí asi jenom 40 %. Zápasení mi hodně chybělo, a ještě mi asi chvilinku bude trvat, než se dostanu do svého tempa. Prostě rozjezdy pro hvězdy. Jsem typ zápasníka, pro kterého by bylo příjemné tempo zápasit skoro každý měsíc.
Samozřejmě velké díky patří @petrkucharikzn, že se mnou jel už po páté na zápas do Bratislavy. Kam se asi příště podíváme? Jo a maluje ty nejlepší obrázky na tejpy.
Za kondiční a silovou přípravu děkuji @beprotraining. Věřím, že jednou budu vypadat jak Sofia Olofsson. @moravcova.z nejlepší sekundant prostě. Za podporu děkuji: Gladork Gym, Bodyflex Nutrition, KLUDI Armaturen CZ, Obci Dobšice a Znojmu. Samozřejmě všem, co fandili a drželi palce, taky děkuju.
Viki Bulínová