Čas ukáže, zda se zápach z drůbežárny v Lukově zabydlí; otázkou zůstává, jak bude silný

Cyklistům projíždějícím v hojné míře kolem drůbežárny u Lukova by koronavirové roušky prokázaly službu – nemuseli by totiž lokat smrad, jímž projíždějí.

Když se nedaří, panuje horko a fouká vítr, od drůbežárny se line velmi nevábná, pichlavá vůně až k vesnici. Její provoz byl obnoven začátkem roku po devíti letech, jak o tom již naše noviny informovaly. Místní upozorňovali na riziko zápachu, na protest dokonce dva z nich pověsili na nedaleký kříž plechovou slepici. Ta už sice zmizela, ale obavy se naplnily.

„Jde o to, zda se výroba dál rozšíří do zbývajících dvou hal, zatím běží jen v jedné,“ vysvětluje starosta Marek Langer. „Drůbežárna sice smrdí, ale není to zatím tak hrozné jako před deseti lety. Já sám ten zápach cítil od začátku roku jen sedmkrát. Když se o tom bavím s lidmi, devadesát pět procent z nich se mnou souhlasí. Jinak se ale vyjadřují pro média. To najednou tvrdí, že se tady nedá žít. S tím nesouhlasím,“ míní starosta.

Jenomže je zaměstnán u Agropodniku Mašovice, jehož majitel Pavel Vybíral haly vlastní a pronajímá soukromé firmě Sullagro.

„Někteří lidé to považují za střet zájmů, ale já to tak necítím. Jsem objektivní a jsem na straně obce a jejích obyvatel. Všichni přece věděli, když mě volili, že tam pracuju. Panu Vybíralovi a zástupcům pronajímatelské firmy jsem ostatně poslal dopis, kde se jich přímo ptám, zda budou výrobu rozšiřovat a jaké mají další plány. Ještě mi neodpověděli,“ argumentuje starosta Langer.

Z drůbežárny, která může pojmout až dvě stě tisíc brojlerů na základě platného povolení Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze

srpna 2004, není logicky nadšen ani Jaroslav Ponikelský z Národního parku Podyjí. Bydlí ve tři kilometry vzdáleném Podmolí.

„Byli jsme informováni, že další rozšíření nehrozí, ale otázkou zůstává, zda nepřeváží u pronajímatelů potřeba zisku. Povolení platí pro všechny tři haly. Ono teď chlapcům trochu přálo počasí a nebyla vedra, jinak by ten smrad byl možná brutální,“ míní.

„Když v devadesátých letech drůbežárnu zakládali, sliboval majitel díky tomu pět pracovních míst. Teď je značka Lukova jiná, působí tam asi deset penzionů a jezdí se sem za rekreací,“ vysvětluje svůj postoj Ponikelský.

Určitou šanci, jak se aspoň trochu bránit, vidí nejen on v založení právě vznikajícího spolku, „Žijeme v Podyjí“, jehož členy jsou obyvatelé Lukova i ostatních obcí.

„Právě finalizujeme stanovy a potřebnou dokumentaci pro zápis spolku,“ vysvětluje předseda Roman Záboj z Lukova. „Dostaneme se do pozice právnického subjektu a budeme mít výhodnější vyjednávací pozici. Podnikání v drůbežárně samozřejmě nezabráníme a má na to každý právo. Rádi bychom ale dohlédli na dodržování slíbených opatření a s majiteli firmy Sullagro našli další možnosti, jak obávanému zápachu zabránit. Alfou a omegou tak bude případné rozšíření do zbývajících hal, což by stávající situaci výrazně zhoršilo. Zatím to není tak dramatické,“ optimisticky hodnotí situaci předseda spolku Roman Záboj z Lukova.

Čas tedy dál ukáže, jak se nakonec zápach z drůbežárny v Lukově zabydlí a jak bude silný.

Alžběta Janíčková