Když je ti smutno: Tancuj! Tanec rozežene slzy. Když máš vztek: Tancuj! Mysli jen na tanec a myšlenky na zlobu jsou pryč. Když je ti bezva: Tak taky tancuj, aby ti bylo ještě líp!
Dobrý den, Terezo, oslovuji vás jako další taneční lektorku SVČ Znojmo, kterou bych chtěl trošku vyzpovídat…
Co byste řekla o sobě obecně?
Ve Středisku volného času Znojmo pracuji jako interní pedagog již druhým rokem. Vedu zde hned několik zájmových kroužků. Jedná se o kroužky sportovní a pohybové průpravy pro předškolní děti, zobcové flétny, streetdance, lekce badmintonu apod. Současně se zaměstnáním studuji i vysokou školu v Olomouci obor řízení volnočasových aktivit.
Vy a sport obecně?
Ke sportu mám velmi blízko. Pořádně jsem se sportování začala věnovat ale až na střední škole. Chodila jsem na různé kruhové tréninky, každý den jsem běhala několik kilometrů, posilovala. Jakmile jsem však začala chodit na vysokou školu všechny sportovní aktivity mě najednou nějak „omrzely“. V současnosti se snažím cvičit alespoň jógu, která je pro mě hodně přínosná jak v oblasti psychické, tak i fyzické. Všechny tyto poznatky, které jsem během let nasbírala, se nyní snažím aplikovat na hodiny sportovní a pohybové průpravy pro předškolní děti…
Jaký je podle vás rozdíl mezi tancem a sportem – co mají rozdílného a naopak společného?
Tanec a sport mají společnou pohybovou složku. Jinak mi přijde, že jsou to dva odlišné „světy“. Tanec je pro mě Uměním. Chápu ho jako uvolnění, vyjadřování emocí a vlastního stylu. Sport spíše jako „překonávání sebe sama“.
Často se mi při lektorování tance stává, že některé děti nedokáží od sebe tyto dva světy odlišit a potom to vypadá, že na písničku cvičí a všemožně poskakují jako na tělocviku. Občas je opravdu těžké tento „zlozvyk“ odbourat. (úsměv)
Role lektora – lektorky zájmových činností u dětí? Mohla byste se o tomto více zmínit? Je „lektořina“ o vzdělání, talentu, o osobnosti?
Být lektorem jakékoli zájmové činnosti je občas velmi obtížné. Musíte mít vše. Nejde lektorovat zájmovou činnost bez vzdělání, a to stejné platí i o talentu a osobnosti. Pokud některou z těchto věcí nemáte, myslím si, že nemůžete být dobrým lektorem. Časem vás lektořina činnosti, o které nic nevíte, nemáte k ní vztah, přestane bavit, nebo naopak je možné, že se pro ni po čase nadchnete. Bohužel si někteří lektoři neuvědomují, jaký dopad jejich přístup na děti může mít.
Určitě záleží i na druhé straně a tím myslím účastníky zájmových útvarů. Pokud budu mít skupinu, která nemá pro danou činnost zapálení, nebude se mi s ní ani dobře pracovat. S dětmi to ovšem bývá snadnější v tom, že je správnou motivací dokážete celkem lehce namotivovat tak, aby je daná činnost bavila. Samozřejmě platí, že čím jsou děti starší, tím složitější je práce s motivací.
Vím, že toto je vaše „parketa“, proto se ptám – děti a jejich volný čas – co s tím?
Volný čas je určitě důležitou častí našich životů. Přijde mi ale, že naše společnost je zaměřená spíše na čas „pracovní“ a to i u dětí, kdy je pro rodiče nejdůležitější hlavně škola a zbytek je mnohdy ani moc nezajímá nebo pro ně není tak důležitý a staví ho až na „druhou kolej“. Určitě si myslím, že je dobré, aby se zejména v mladším školním věku rodiče zaměřili na to, co jejich dítě baví. Sledujte ho, mluvte s ním, proberte s ním nabídku zájmových činností, ale hlavně dejte mu možnost volby, aby alespoň ve volném čase dělalo to, co opravdu samo chce a co ho baví. Občas se setkávám i s dětmi, které do zájmových činností rodiče nutí. Přijde mi to smutné, jelikož je to jejich volný čas, kdy by měly dělat něco, co je baví a naplňuje. S těmito dětmi je opravdu těžké pracovat, namotivovat je tak, abyste neměly pocit, že vaše hodiny jsou brané jako nutné zlo… To dokáže jen opravdu dobrý lektor.
Vaše cesta k tanci?
S tancem jsem začínala už na základní škole, kdy nás maminka přihlásila na Základní uměleckou školu do rytmiky. V rytmice jsem moc dlouho nevydržela, jelikož to nebyl můj šálek kávy, a tak jsme začali hledat jiný taneční styl. Po rytmice následoval břišní tanec, kterému jsem se věnovala asi rok a půl. Na konci základní školy jsem objevila taneční styl streetdance. Začala jsem sledovat různá taneční videa na Youtube a začala se učit kroky. Tenkrát mě fascinovalo, že každý tanečník má svůj jedinečný styl tance. Potom jsem se dozvěděla o tanečním studiu Mighty Shake, které v tu dobu ve Znojmě začínalo. Po chvíli přemlouvání rodičů jsem začala toto studio navštěvovat. Bohužel jsem musela s tancováním na nějakou dobu přestat, jelikož mě trošku pozlobilo koleno. Nyní jsem se opět k tanci vrátila, ale jako lektor.
Vedete streetdance – co byste mi o streetdance řekla? Historie, „pravidla“, „metodika nácviku“, improvizace…
Jak už z názvu vyplývá je to taneční styl, který nevznikl v žádném tanečním studiu, ale přímo na ulicích zejména ve Spojených státech kolem roku 1970. Slovo streetdance je vlastně souhrnný název pro pouliční taneční styly, jako je například house dance, shuffle dance, break dance, locking, hype, r’n‘b atd. Myslím si, že není v silách jednoho člověka perfektně vyučovat všechny tyto taneční styly, jelikož se neustále mění, vznikají nové a nové a každému tanečníkovi sedí jiný styl.
Streetdance je samozřejmě spojený i s improvizací, jelikož na jejím základě vlastně vznikl. Pro mě je však improvizace velmi náročná věc, jelikož si musím všechny kroky pořádně promyslet, tak, aby na sebe navazovaly a seděly mi do hudby. Bohužel nepotkala jsem příliš mnoho tanečníků, kteří by improvizaci přímo milovali. Improvizování je však i jakási forma svobody, kdy člověk může vyjádřit své emoce, nemusí respektovat nějaká pravidla, která by musel striktně dodržovat.
Jak probíhá vaše lekce streetdance?
Na začátku každé lekce je nutná krátká rozcvička, v průběhu které se učíme i nové taneční kroky, které pak využívám v sestavách. Na každou hodinu si připravím vždy krátkou sestavu, kterou pak učím. Snažím se střídat různé druhy tanců, abychom netancovali pořád jenom house nebo r’n’b. Samozřejmě netancuji styly, ke kterým nemám vztah, nebo mě nebaví. O těch si vždy alespoň krátce popovídáme. Někdy nechám i děti vymyslet krátkou sestavu, aby se dokázaly projevit. Podle těchto sestav se pak snažím zjistit, co by chtěly zařadit do hodin, jaké kroky už umí a co nového se můžeme dále učit. V průběhu roku se snažíme společně s dětmi sestavit i delší taneční choreografii, se kterou pak vystupujeme. Vždy se snažím, aby i děti udělaly nějakou práci při tvorbě této choreografie. Ptám se na jejich nápady, vybírají hudbu, kostým, téma choreografie apod.
Co budete dělat o prázdninách?
O prázdninách mě samozřejmě čekají tábory, na které se velmi těším. Bohužel mě čeká i nepříjemná činnost v podobě učení se na státní závěrečné zkoušky, které mě čekají začátkem září. Doufám, že o prázdninách už bude možné cestovat, jelikož jsme se s přítelem letos chystali i na zaslouženou dovolenou do zahraničí.
Co byste ráda řekla závěrem?
Na závěr bych vám chtěla poděkovat za rozhovor a uvedla bych jeden krásný citát o tanci, který ho podle mě krásně vystihuje.
„Když je ti smutno: Tancuj! Tanec rozežene slzy.
Když máš vztek: Tancuj! Mysli jen na tanec a myšlenky na zlobu jsou pryč.
Když je ti bezva: Tak taky tancuj, aby ti bylo ještě líp!“
Terezo, děkuji za vaše odpovědi.
Libor Duchoň,
foto: archiv Znojemska