Vypjatá doba si žádá citlivý přístup zvlášť v nemocnici, ředitel přiznal pochybení

Se stížností na chování znojemské nemocnice se na redakci obrátil Ivo Krajc, jemuž v tomto nemocničním zařízení zemřela v minulých dnech maminka. S přihlédnutím na vypjatou atmosféru, která se promítá do všech oblastí života naší společnosti, jsme požádali o vyjádření k tomuto případu tiskovou mluvčí a asistentku ředitele nemocnice Petru Veselou, která však nic konkrétního nesdělila. Její vyjádření ale zveřejňujeme v plném znění stejně tak, jako vyjádření Iva Krajce.

Dne 24. března byla moje matka Josefa Krajcová hospitalizována ve znojemské nemocnici na interním oddělení. Dne 28. března ráno mi ze zmíněného oddělení volal službukonající lékař a sdělil mi, že zdravotní stav mé mámy (apatie, vysoký věk a s tím související nemoci) se zhoršil. Na můj dotaz, zdali ji ještě uvidíme a zda se s mámou můžeme přijít rozloučit, mi odpověděl, že nikoliv. Dále mi řekl, že návštěva by neměla význam ani pro ni, ani pro nás. S tím jsme se rozloučili. Smířili jsme se s tím vzhledem k nouzovému stavu, který se týká koronavirového opatření.

Tentýž den večer mi opět zvonil telefon z téhož čísla. Stejný službukonající lékař mi stroze a odměřeně oznámil úmrtí naší mámy a zároveň mě poučil, že si mám následující den vyzvednout pozůstalost.

Následující den jsem tedy do nemocnice zašel. Na vrátnici mi byla měřena teplota zaměstnankyní v protivirové kombinéze, která se mě zeptala, kam jdu. Odvětil jsem, že jdu pro pozůstalost. Byl jsem vpuštěn do budovy, kde mi opět změřili teplotu. Poté jsem byl odeslán na centrální příjem a dál vpuštěn na interní oddělení až na ambulanci. Zde mi pak byla vydána pozůstalost.

V té chvíli mi došel dech!

Uvědomil jsem si paradox vzniklé situace. Rozloučení s umírající mámou nám nebylo na stejném oddělení umožněno, ale pozůstalost jsem si tam vyzvednout mohl!

Mám dojem, že při odběru pozůstalosti koronavir zavléci nemůžu, ale umírající mámu nakazit mohu.

Je možné to nějak vysvětlit?

Tolik poslední nezodpovězená otázka, kterou ve svém dopise položil Ivo Krajc.

Tisková mluvčí znojemské nemocnice Petra Veselá potvrdila, že Ivo Krajc oficiální písemnou stížnost na přístup nemocnice podal. „Rovněž s ním telefonicky hovořil v této věci ředitel nemocnice Martin Pavlík. Stížnost bude standardním postupem a v souladu se zákonem o zdravotních službách prošetřena a výsledek bude samozřejmě sdělen přímo stěžovateli,“ uzavřela tisková mluvčí.

Vzhledem k tomu, že Petra Veselá napsala, že ředitel Martin Pavlík se stěžovatelem mluvil, ale blíže nespecifikovala o čem, obrátil jsem se přímo na Iva Krajce, jemuž jsem hned první větou vyslovil upřímnou soustrast.

„Nemocnice nekontaktovala mě, naopak já jsem zavolal panu řediteli. Ale ten zpočátku nevěděl vůbec nic, přestože za pochybení jedince se omluvil. Já jsem ale namítl, že v této chvíli mi je jeho omluva platná, jako mé mrtvé mámě zimník… Chtěli jsme se s umírající mámou rozloučit a nebyli jsme vpuštěni, což je tak bolestivá rána v srdci, že jí těžko zacelí jakákoli ředitelská omluva… Sám jsem ve zdravotnictví nějaký čas pracoval, takže vím, jak náročné prostředí to je. Tím víc si ovšem uvědomuji, jak důležitý je právě v nemocnici lidský přístup s velkou dávkou citlivosti. Lékařova věta, že návštěva mé umírající mámy by neměla význam ani pro ni, ani pro nás, mě mrazí doteď,“ uvedl pro náš list Ivo Krajc.

Vlastimil Mrva