Generál Andor Šándor: Konspirační teorie jsou sexy

Jak bezpečný je svět, v němž žijeme? Jak rizikový je třeba Blízký východ nebo Rusko? Jaký postoj by měla Česká republika zaujímat k problému migrace? Odpovědět na tyto a další aktuální otázky přijel do Znojma bývalý náčelník Vojenské zpravodajské služby a generál v záloze Andor Šándor. Zájem byl mimořádný. Přednáškový sál znojemské městské knihovny zaplnili 21. ledna do posledního místečka.

Genrál Šándor vzal do rukou mikrofon a mluvil skoro dvě hodiny. Jeho řeč byla košatá, místy i vtipná, ale také neortodoxní a odvážná. Před sedmi lety byla na něj dokonce plánována úkladná vražda.

„Vojákem jsem byl od doby, co jsem začal chodit, protože můj táta byl taky voják. Jako kariérní důstojník Československé lidové armády jsem v roce 1989, tedy ve svých pětačtyřiceti, objevil svobodu. Studoval jsem pak v Itálii, Americe a potkal spoustu zajímavých lidí. Měl jsem historickou a nezapomenutou příležitost šéfovat naší rozvědce 11. září 2001, kdy byla zničena dvojčata v New Yorku. Teď se věnuji soukromému podnikání,“ řekl v úvodu a bylo jasné, že se nikdo nudit nebude.

Bezpečnostním rizikem je Rusko

„O tom není vůbec pochyb,“ šokoval některé přítomné svým jednoznačným tvrzením. „Prosím, věřte mi. Byl jsem tam osmnáct let, vím, o čem mluvím. Zpravodajské operace Rusů, samozřejmě nejen jejich na našem území, docela fungují. Vezměte si třeba kybernetické útoky, ovlivňování politických rozhodnutí, snahu vstupovat do strategických věcí jako jsou dostavby jaderných elektráren, používání nerostného bohatství, hlavně nafty a zemního plynu, jako nástrojů zahraniční politiky, to všechno a mnoho, mnoho dalšího.“

Rusové se snaží i skrze Českou republiku rozkopávat NATO, které považují za úhlavního nepřítele. Spolupracují s námi jen tam, kde se jim to hodí. Je to komplikovaný stát, který se snaží udržet své mocenské postavení a všude po světě hájit vlastní zájmy. Ale není pro nás vojenskou hrozbou, podle Šándora uplatňuje jen agresivní obranu, ne agresivní útok. Ostatně, jeho některé postoje jsou dokonce pochopitelné.

„Po skončení bipolárního světa například dostal ruský stát slib, že se k území jeho federace nebude Severoatlantická aliance přibližovat. Závazek ale splněn nebyl. Při jejím rozšiřování jsme ohledy na ruské bezpečnostní zájmy nebrali. Tím se Evropa bezpečnější nestala. Možná se to mělo udělat jinak.“

Za Sýrii může pokrytectví ostatních států

Skoro neřešíme, proč jsou země Blízkého východu destabilizované. Mnohdy jde totiž o důsledek našich vojenských angažmá. Například v Libyi vládl autoritativní Kaddáfí, ale země plus minus fungovala. Jeho sesazení bylo důsledkem zběsilé…

Celý článek najdete v aktuálním vydání Znojemska na všech novinových stáncích nebo online zde.

Alžběta Janíčková