Vojtěch Fabík patřil k těm nenahraditelným
Před Vánocemi se v redakci vždy zastavil a pokaždé jsme si slíbili, že onu slivovici, kterou donesl, ochutnáme, až se jednoho dne potkáme a necháme řidičáky v šuplíku.
Už se tak nestane, poněvadž letos se Vojtěch Fabík vrátí do redakce jen v mých vzpomínkách. Nezbude mi tedy nic jiného, než žejdlíkem slivovice připít na jeho památku. Udělám to rád, a to nejen kvůli tomu, že dodnes nevím, zda jsem si ho vážil víc pro jeho pracovitost, nebo skromnost, což byly vlastnosti, před nimiž jsem vždy smekal.
Když se ale ohlédnu zpátky, nebyl jsem sám. Vojtěch Fabík si dovedl získat autoritu nejen jako politik, jenž občanskodemokratické kormidlo nikdy nepustil z ruky, i když nastaly pro tuto partaj časy nepřející. Body sklízel především coby starosta, jenž dostával důvěru od únanovských spoluobčanů nepřetržitých osmadvacet let.
Skutečnost, že byl respektován napříč politickým spektrem, svědčila o jeho schopnosti přesvědčit lidi pro správnou věc ve chvíli, kdy měli názory odlišné. Vykazoval zkrátka vždy ten správný tah na branku, ať už byl v pozici krajského zastupitele nebo politického diskutéra.
Zejména Únanovští vědí, jak byl nenahraditelný v okamžiku, kdy jím řízená obec sklízela zasloužené vavříny jako moderní a neustále se rozvíjející obec, která se honosila vlastní hymnou Vesničko kouzelná – která odrážela Fabíkův vřelý vztah k místu, jemuž zasvětil svůj život.
Čím výmluvněji to mohl učinit, než tím, co nese jeho podpis. Vyhlášenou nejlepší obec ČR roku 2003 v oblasti životního prostředí zkrátka řídil starosta, jenž si právem zasloužil stejný přívlastek. Za jeho působení bylo prosazeno mnohé, čemuž vévodí koupaliště, skládka komunálního odpadu anebo hasičská zbrojnice.
Výčet pozitiv ovšem bolest z jeho odchodu nezmírní…
Složitá a neřešitelná rodinná situace i nevyhnutelné pracovní nasazení si však vybraly svou daň jeho předčasného odchodu, který nastal v pondělí 18. listopadu.
Mohl Vojtěch Fabík dokázat ještě víc, než stihl za pouhých šedesát let? Zcela určitě ano, ale zatímco on odešel, nejen jeho památka, ale především vykonaná práce, po něm zůstávají.
Friedrich Nietzsche říkal, že štěstí lze definovat pouze negativně, protože jeho hodnotu si uvědomíme, až když o něj přijdeme.
Únanov v případě Vojtěcha Fabíka takové štěstí měl.
Vlastimil Mrva