Král nosí dámské silonky

Král Jan Lucemburský nebyl žádný fetišista, nicméně jeho představitel Miroslav Hrabě si o Vinobraní přece jen dámské silonky navléknout musel. „Součástí mého kostýmu jsou i dámské silonové punčocháče, které musím nosit pod kalhotami, aby co nejvíc středověký úbor kopíroval přiléhavou tehdejší módu. Vždycky mi seženou ty největší silonky, co se prodávají. Pokud svítí sluníčko, jezdit v tom všem je fakt utrpení. Naštěstí právě letos bylo ale vše ideální, takže jsme si to moc užili,“ uvedl pro náš list král Jan Lucemburský.

Dva velbloudi, přes deset psů a ještě víc koňů, dva sokolové, čtyři cizokrajní hadi, další zvířena a téměř pět set kostýmovaných postav, jako vznešená královna s králem a dvorními dámami, rytíři a zločinci, trubači a bubeníci, a samozřejmě bůh vína Bakchus se džbánem opojného moku, jenž byl obklopen nymfami. Jedna z hlavních atrakcí                Znojemského historického vinobraní – průvod krále Jana Lucemburského – prošel tentokrát městem za přízně počasí i diváků.

„Letos je ten průvod nějak bohatší, nemyslíš? Určitě je delší,“ ozývaly se hlasy mezi přihlížejícími. Podle režiséra Václava Berana přesto proběhl podobně jako před rokem. „Přibylo jen pár kostýmů, ovšem významnou roli sehrálo počasí a z toho pramenící dobrá nálada. Skutečně jiné je jen to, že jsme o rok starší,“ vysvětluje se svým typickým humorem Václav Beran, proč byly diváci většinou velmi spokojení.

„Navíc nic nepředvídaného jsme nemuseli řešit, žádná krize se nekonala, ale pokud by i náhodou nastala, určitě bych o ní nemluvil. Jsme především šťastní, že se nikomu nic nestalo a že jsme všechno ve zdraví přečkali. Ono se to nezdá, ale zorganizovat takovou atrakci je opravdu dost náročné,“ dodává Václav Beran.

Bez viditelné poskvrny se odehrál i profesionálně předvedený příchod krále Jana Lucemburského s průvodem na pódium. Hlavní postavy asi půlhodinové scény předvedli znojemští herci. Kdo jiný by to dokázal s tak osobitým zaujetím a nadšením?

Klíčové role českého panovníka se už posedmé zhostil zdejší rodák Miroslav Hrabě. „Hrozně to letí, ale protože je Vinobraní jen jednou za rok, pokaždé se hrozně těším. Nejen, že se projedu na koni, ale setkám se i s přáteli, kterých mám jenom mezi účinkujícími v průvodu strašně moc, a zažijeme vždycky spoustu legrace,“ prozradil Znojemsku exkluzivně v neděli krátce před polednem, kdy se vracel za divadelními povinnostmi zpátky do Prahy.

Průvod tedy opět své příznivce nezklamal. Jeho cílem nebyla a není urputná snaha přiblížit se co nejvíc historickým reáliím. Ty jsou pro tvůrce jen inspirací. Jde především o hru, o zábavu, která nikoho neurazí a která pomůže na chvíli zapomenout na trable života.

I to je důvod, proč má Znojemské vinobraní tolik příznivců.

Alžběta Janíčková