Jarmila Kratochvílová: Prostě ten svůj sport musí mít člověk rád, jinak to nemá cenu…

Dne třetího června navštívila Znojmo na pozvání senátora Ing. Pavla Štohla atletická ikona Jarmila Kratochvílová. V dopoledních hodinách se zúčastnila dětských atletických závodů, kde předávala poháry pro nejlepší i medaile pro všechny zúčastněné. A od osmnácti hodin měla besedu ve vysokoškolském klubu Harvart. Ing. Pavel Štohl s ní hodinu a půl rozmlouval o tom, co bylo, je a možná v atletice bude. Poté, než paní Jarmila odjela do svého bydliště, jsem jí požádal o zodpovězení několika připravených otázek, o takový rychlorozhovor.

Vy a pan Zátopek?

Jsem ráda, že jsem měla tu čest se s ním ještě potkat. Byla jsem s ním na několika besedách. Vyprávěl, jak to všechno bylo.  A je mi ctí, že se stále mohu potkávat s paní Zátopkovou. (úsměv).

Co jižní Morava?

(úsměv) Hlavně víno – bílý a suchý.

Co vás dnes ve Znojmě zaujalo?

Já jsem nikdy nebyla zde ve Znojmě na atletickém stadionu. Takže jsem byla ráda, že jsem na vaší atletické dráze mohla chvíli pobýt. Dobře jsem se na vašem stadionu cítila. Pak mě zavezli do hotelu Hnanice a dále jsme se šli podívat na Šobes.  Konečně jsem pobyla trošku déle ve Znojmě a okolí. Vždy jsem Znojmo pouze projížděla, nejčastěji na cestách do Vídně.

Vaše koníčky?

Vyloženě velké koníčky kromě atletiky nemám.

Co čtete?

Ráda si přečtu životopisy lidí, co něco dokázali.

Dá se říci, že běh je vašim osudem?

Ano. (úsměv)

Talent a výkon – stačí pouze talent?

Pouze talent nestačí.

Dá se v běhu talent dopředu rozeznat?

Ano, pak je ale smutné pozorovat, jak se časem talent „rozplyne“ – vyhoří. Sám o sobě talent nestačí.

Jak byste srovnala regeneraci tehdy a dnes?

Nyní je hodně možností, o kterých se nám ani nesnilo. Mně tehdy stačila obyčejná masáž. Dokonce trenér tehdy říkal – lepší špatná masáž, než žádná.

Cestování – kde se vám líbilo?

Sportovcům se líbí všude tam, kde měli nějaký úspěch (úsměv).

Dá se říci, že je v dnešní době i kondiční běhání velice v módě.

Ano, včetně speciální běžecké obuvi a oblečení. Všimla jsem si, že se mnoho běžkyň věnuje více běžecké obuvi než počtu naběhaných kilometrů. Bez samotného běhu to ovšem nejde, i kdyby běžecké obutí bylo sebemodernější.

Když si o vás člověk čte, tak se v souvislosti s vámi píše o vašem stále platném světovém rekordu na 800 metrů. Kdybych já vás měl hodnotit, tak vás hlavně vidím jako OSOBNOST, které si vážím. OSOBNOST, která si něčím prošla a něco dokázala. Jak se na to díváte vy? Vidíte sama sebe jako rekordmanku, běžkyni, která získávala medaile, nebo jako člověka, který dokázal něčím projít a dokázal to nejen pro sebe, ale pro nás pro všechny.

Světový rekord z něčeho musel vzejít, ale nebyl to můj cíl. Pro mě byla důležitá samotná příprava, atletický trénink se vším všudy. Ta CESTA byla dlouhá a já více vzpomínám na tu přípravu, než potom na ty závody, které jsem absolvovala. Bez toho, že jsem během tréninku brečela v lese, by to nešlo. (úsměv)  Takže rekordy i medaile potěší, ale patří k tomu i ta CESTA (příprava, trénink, práce) před tím.

Sledujete i ostatní sporty kromě atletiky?

Ano.

A které?

Nejvíc biatlon. Dokonce ho dnes trošku dávám před atletiku. Líbí se mi to napětí, kdy může být za pár vteřin „všechno jinak“. Také znám mnoho sportovců a sportovkyň, kteří v biatlonu závodí.  Možná je to i tím, že biatlon miluji, že jsem sama ve své přípravě naběhala mnoho desítek kilometrů na běžkách.

Ještě bych se vrátil k vašemu trenérovi.

Měla jsem štěstí, že jsem se s ním potkala, bez něj bych nic nedokázala. Jsem ráda, že jsme to dotáhli tam, kam jsme to dotáhli, aniž bychom to vůbec ze začátku chtěli.

Mantinely lidského těla – je možný čas na 800 m ženy pod jednu minutu padesát?

Možné je všechno.

Co všechno musí dnes sportovec podstoupit, pokud se chce stát špičkovým atletem?

Prostě ten svůj sport musí mít člověk rád, jinak to nemá cenu.

Vy jste začala se specializovaným atletickým tréninkem v sedmnácti letech, v druháku na střední škole. Co kdybyste začala už v druhé třídě, v osmi letech? Bylo by to do plusu či do mínusu?

Já si myslím, že u mě do mínusu, protože v sedmnácti jsem už na atletiku byla jakoby připravená.

Příští rok by se mělo slavit sto let lehké atletiky ve Znojmě. Co byste Znojmákům i Znojmačkám popřála?

(úsměv) Ve Znojmě máte nejen krásný stadion, ale i v okolí vašeho města překrásnou přírodu. Takže vám přeji, ať se vám krásně sportuje a přeji vám štěstí nejen v atletice.

Paní Kratochvílová, děkuji vám za rozhovor a přeji vám i za všechny Znojmáky, ať se daří.

Libor Duchoň