Mladší žáky florbalistů TJ Znojmo Laufen CZ vede dvojice trenérů Pánek – Bajko
Mezi několika týmy znojemského florbalového oddílu TJ najdeme i celek mladších žáků, v němž je hned několik sportovních talentů a světe div se 13 hráčů z nich se dokonce dostalo do širšího výběru florbalistů Jihomoravského kraje. Nejenom o nich, o mladých nadějích je další ze serie rozhovorů regionálního týdeníku Znojemsko na téma místní florbal tentokráte s asistentem trenéra a zároveň hráčem znojemských juniorů Tomášem Bajkem.
Tomáši, když slyšíš mladší žáci TJ Znojmo Laufen CZ, co všechno tě napadne?
„Jako první mě určitě napadne spousta mladých nadějných florbalistů, dál super parta, která umí překvapit ve všech směrech; a občas i dřina jakou si na trénincích kluci projdou. Nesmím zapomenout ani na nadšení z mladších žáků, co předvádí na trénincích či turnajích a hlavně jejich energie, protože mi přijde až neuvěřitelné, kolik jí v sobě ti kluci mají a jak to dávají najevo.“
Věková kategorie mladších žáků je nejpočetnější z celého klubu znojemského florbalu. Kolik vás dohromady je a jak řešíte tak vysoký počet kluků během tréninků?
„V naší kategorii je nás přibližně čtyřicet. Je to vážně velký počet a tím pádem je to i náročné na organizaci. Trénujeme na dvě skupiny. Bohužel kvůli vytíženosti haly máme navíc dva ze tří tréninků spojené i s jinými kategoriemi, takže máme jen půlku haly. Je to dost složité na vytváření nějakých cvičení a zkoušení věcí do hry. Postupem času jsme si však na tento prostor zvykli a tréninky jsou zábavné a plnohodnotné i na menším prostoru. Hru 5 na 5 tak pilujeme ve čtvrteční tréninky, kdy máme halu jen pro sebe. V této kategorii je velice důležité rozvíjet hráče komplexně jako sportovce, nikoliv jen jako florbalisty a proto není malý prostor žádnou zábranou.“
Hraje se vůbec florbal v tak mladé kategorii na výsledky? Jak vůbec probíhají jednotlivé turnaje?
„V těchto kategoriích se na výsledky nehraje, tady není žádná tabulka. Samozřejmě kluci se snaží vyhrát a podat co nejlepší výkon, ale v tomto věku je to hlavně o sbírání zkušeností, učení se novým věcem a radosti ze sportu. Turnaje probíhají stylem čtyř utkání za den, tj. jedno utkání se hraje na dvakrát deset minut čistého času, což je pro ně slušná porce a v Jihomoravském kraji mají kluci slušnou konkurenci. Tím, že je nás tolik, tak na turnaje jezdíme vždy ve dvou týmech – Black a White. Kluky různě mezi sebou promícháváme a téměř každý turnaj tak hrají s někým jiným. To platí i o jednotlivých postech, kde si všichni vyzkouší každou pozici tak, aby se rozvíjeli ve všech směrech. Právě v tom je největší výhoda, neboť týmy se soustředí na rozvoj hráčů a ne na výsledky.“
Znojemskému A týmu florbalu končí přibližně za měsíc sezona, jak je to u mládežníků? Co máte v plánu na přelom jara a léta?
„Kluci mají před sebou ještě dva ligové turnaje, které se budou hrát v Brně 30. března a 13. dubna a až poté máme konec sezony. Do konce května pak budeme trénovat a potom začne ne pro všechny oblíbená letní příprava. Mladší žáci se však na ni i těší, jelikož ji mají pořád formou zábavných her, i když se u nich pořádně zapotí. Na přelomu léta se chceme určitě zúčastnit velkých mládežnických turnajů jako je Hummel Open Game či druhý největší florbalový turnaj světa Prague Games.“
Najdou se v této spoustě mladých florbalistů talenti, o kterých si schopen říct, že jednou budou oblékat dres A-týmu TJ Znojmo Laufen CZ?
„Je, to je ještě hodně daleko. Kdybych měl, ale přeci jen jmenovat, tak určitě Martin Vavřina; i když máme plno dalších šikovných a talentovaných hráčů. U nich je to už jen otázka času a jejich práce. Pokud budou pokračovat a zůstanou u florbalu, tak si myslím, že je jednou v dresu Áčka určitě uvidíme.“
Co tě vůbec vedlo k trénování mládeže? Sám jsi hráčem juniorského týmu. Jak to všechno stíháš? Neopomínáš kvůli florbalu školu a své vzdělání?
„Jednou mě Martin Pánek poprosil, abych mu na minulé letní přípravě pomohl s tréninkem, chytlo mě to a zůstal jsem u toho. Od té doby s ním působím u mladších žáků. Je to něco jiného, než hrát. Předávám to, co jsem se sám naučil a doufám, že to klukům nějak pomůže. Ano, sám hraji za juniory. Někdy je to hodně náročné mít tři svoje tréninky a tři tréninky s mladšími žáky, do toho stíhat školu a ještě svoje nějaké povinnosti a osobní život. Kolikrát to prostě nevyjde a nějaký ten test vypustím, ale snažím se to udělat tak, abych to všechno zvládl. Příští rok mě čeká maturita, tak uvidíme, jak to bude všechno náročné a zda to půjde stíhat i dál.“
Kde se za pár let u florbalu vidíš ty sám? Chceš se posouvat na co nejvyšší úroveň, myslím tím na pozici hráče či na postu trenéra? A propos; je to vůbec možné nebo si můžeš zvolit jednu cestu?
„Těžko říct. Teď pro mě nastává přelomová sezona, kdy přecházím do mužské kategorie. Snažím se tak dělat něco víc pro sebe, abych to lépe zvládl. Nějaký trénink s muži už jsem si vyzkoušel, takže aspoň trochu vím, co od toho čekat, ale pořád tomu budu muset ještě hodně dát, abych se v týmu dokázal udržet. Spíš bych se zatím chtěl posouvat na pozici hráče na co nejvyšší úroveň, až poté, kdy bych měl víc zkušeností, tak je chci začít předávat mladým florbalistům. Možné to asi je, ale hrát florbal na nejvyšší úrovni a zároveň trénovat, musí být hodně náročné. Je to všechno ale navíc ještě daleko, takže uvidím až sám časem, kam a jakým směrem se vydám.“
Tomáši, děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí, ať už na postu hráče florbalu nebo na trenérské židličce.
Daniel Rubeš
