Pravého houbaře nevyžene z lesa ani sníh

Je to pravda odvěká, že houby dělají českého člověka. A nejen ty, co rostou, když je teplo, ale i takové, jež vyraší i pod sněhem. Přes den ovšem teploty musejí vykazovat hodnoty nad nulou, jinak houba pochopitelně neroste. Penízovka sametonohá, Jidášovo ucho, hlíva ústřičná anebo poměrně vzácný pařezník pozdní.

Všechny jmenované exempláře jsou jednak mimořádně chutné a druhak ještě navíc mimořádněji zdravé (vyjma pařezníku, jenž svou chutí příliš neoslní). Věc má ovšem několik háčků. Ne každý houbař chodí na lov v zimě a ne každý houbař ví, kde zmíněné exempláře hledat.

Nastane-li obleva, což v polovině února právě nastalo, je onen kýžený nejpříhodnější čas pro úspěšný zimní sběr hub, poněvadž během mrazů plodnice zimních hub nerostou.

Odborníci však radí, že nejméně vhodné – ba možná i poněkud nebezpečné – jsou houby, které zmrznou a zase rozmrznou. Konzumaci sice lze s trochou odhodlání přežít, ale není o co stát.

Mykologický expert Jihomoravského muzea Znojmo Radomír Němec klasifikuje momentální houbovou situaci jednoznačně: „Na tak příznivou sezonu jsme čekali dlouhé roky. Dostatek sněhové nadílky zajišťuje potřebnou vláhu, která je pro růst hub nutná. Houbám ovšem nahrávají i teploty nad nulou, ovšem s košíkem je nutno vyrazit nikoliv do hor, kde je nejchladněji, ale do níže položených oblastí.“

Celý článek najdete v aktuální čísle ve všech novinových stáncích nebo online zde.

Vlastimil Mrva