Pět století pečovala o znojemské občany, kdo bude nyní pečovat o ni?

Dříve než začne nový majitel budov staré znojemské nemocnice na Vídeňské ulici přetvářet areál k obrazu svému, je vhodné zmínit, jak se během historie měnil její význam. O důkladné zmapování dějin tohoto lékařského zařízení, které po dobu několika století pečovalo nejen o zdejší občany, se na nedávné přednášce postaral historik Jihomoravského muzea Jiří Kacetl.

Kořeny staré nemocnice sahají až do roku 1534, kdy nynější kostel svaté Alžběty opustili františkáni. Kvůli tehdejším nájezdům Turků jim bylo umožněno přesídlit do minoritského kláštera, který byl uvnitř města Znojma v dokonalém bezpečí hradebního opevnění.

V prázdných prostorách kostela tehdy vznikl druhý měšťanský špitál, první špitál totiž stával na Horním předměstí.

Měšťanský špitál neměl ve středověku totožnou funkci jako dnešní nemocnice. Dal by se přirovnat spíše ke specifickému sociálnímu ústavu, a v tom znojemském bylo původně jen dvanáct lůžek. Nárok na umístění do špitálu měli pouze měšťané a o obsazení lůžek hlasovala městská rada.

Kvůli veliké morové epidemii z roku 1570, která připravila o život asi třináct set měšťanů ze čtyřtisícové populace města, přikročilo vedení ke zřízení lazaretu v oblasti při dnešní Dyjské ulici.

Další velmi neblahé časy potkaly popisovaný městský špitál v roce 1645, kdy byl skrznaskrz vypálen a značně poničen po vpádu švédských vojsk do Znojma. Obnoven byl až po třech desetiletích.

V té době se o celý špitál starali pouze správce a rovněž slouha. V případě potřeby do zařízení přicházel ranhojič. V přilehlém lazaretu pracoval nastálo jen ošetřovatel.

Koncem osmnáctého století byl zbourán františkánský klášter, aby uvolnil dostatečný prostor pro výstavbu nemocnice, která byla dokončena v roce 1798. Kapacita se v těch časech rozšířila dokonce až na šestnáct lůžek.

V průběhu celé historie se na zvelebování a rozšiřování nemocnice podíleli zámožní měšťané, kteří formou nadací a zároveň nezištných darů dotovali chod zařízení.

Změna nastala v polovině devatenáctého století, kdy byla nemocnice prohlášena za veřejnou a financována z obecních prostředků. Opět došlo k rozšíření kapacity a k modernizaci, například bylo zavedeno odvětrávání suchých záchodů.

Poslední velké rozšíření proběhlo začátkem dvacátého století. Stála za ním zámožná znojemská měšťanka, která městu věnovala značné jmění. Byly vystavěny celkem čtyři budovy. Izolační pavilon, márnice, dezinfekční oddělení a hlavní budova. Od té doby se již areál nijak zásadně, kromě modernizace zařízení, nezměnil.

Jaký osud čeká nemocnici, která se téměř pět století starala o znojemské občany, není zatím v současné době jisté.

-bur-

fotografická dokumentace: archiv Jiřího Kacetla