Útočník Orlů Marek Špaček: Ebelku může vyhrát kdokoliv!
Ve čtvrteční podvečer minulého týdne jsem se sešel s jedním ze znojemských odchovanců Orlů čtyřiadvacetiletým útočníkem Markem Špačkem (185 cm – 79 kg), který mi ochotně odpověděl na tyto otázky…
Marku, jak bys zhodnotil svou kariéru až doposud?
Jak bych ji zhodnotil? Asi dobře, protože jsem se tady ve Znojmě dostal až do áčka, což beru jako úspěch. Jako malý kluk jsem se tady chodíval dívat na extraligu a bylo mým snem hrát jednou tady ve Znojmě… Bohužel v posledních dvou sezonách se nám moc nedaří, ale doufám, že se to teď nakopne…
Říkal jsi, že ses chodíval dívat na extraligu… Kdo z tehdejších hráčů Orlů se ti nejvíc svým projevem zamlouval?
Tam je víc hráčů, kteří mi leží v hlavě. Ale asi na prvního, na kterého si vzpomenu, je určitě Peťa Pucher, se kterým jsem si stačil i zahrát, což je asi takový strop… Pak pamatuji Prochiho (Milana Procházku), se kterým jsem si taky stačil v Ebelce zahrát, což je něco neuvěřitelného když si vzpomínám, že jsem se jako malý kluk chodíval dívat na takové borce a pak se s nimi proháněl na stejném ledě, což je super… A nerad bych zapomněl na Jirku Berouna…
Co, nebo kdo tě přivedl k hokeji?
K hokeji mě přivedli určitě rodiče. A díky Bohu, že mě k němu přivedli, protože sport miluju. Určitě tedy taťka s mamkou. Taťka hrával hokejbal, miloval hokej, ale tehdy nebyly finanční i ostatní možnosti, aby se naplno realizoval. V tu dobu byl pro mě idol – chtěl jsem být jako on… A samozřejmě nemůžu opomenout mamku, protože i díky ní jsem začal hrát hokej… Takže díky rodičům…
Marku, kromě tebe válí za Znojmo i tvůj mladší bratr, který ve své kategorii sází jeden gól za druhým…
Je to tak. Brácha zatím ročníkově hraje za dorost, ale občas naskakuje i za juniorku, což je pro něj jistě dobře nastupovat za ty starší, protože musí víc makat, víc se snažit. Občas jsem se byl podívat na některé jeho zápasy. Je to kluk velmi šikovnej – talentovanej a má hokejovou hlavu. Akorát je mu teprve patnáct let, takže má všechno před sebou a bude ještě muset zapracovat na některých věcech… Ale dělá mi radost. Když bude potřeba, tak mu ve všem rád poradím…
Takže bys byl jistě rád, kdyby sis s bratrem jednou zahrál i třeba EBEL?
Bylo by to fajn, kdybychom si mohli jednou zahrát v jednom týmu…
Pozoruješ nějaký rozdíl mezi loňskou a letošní Ebel, co se týče síly jednotlivých týmů?
Myslím si, že Ebelka jde rok od roku nahoru. Ty týmy pořád posilují, což je jedině dobře. Je to teď vidět i v Lize mistrů, že se ty týmy z Ebelky vyrovnají i těm nejlepším týmům z Evropy, což je super reklama pro tuhletu soutěž…
Kdybys měl vybrat dva tři nejlepší mančafty z letošního ročníku EBEL, které bys favorizoval?
Je to hrozně těžký, protože ta soutěž je hodně specifická v tom, že pokuď jste sledoval loňskou ligu, tak Bolzano bylo skoro poslední, a nakonec EBEL vyhrálo… Bolzano se stalo mistrem Ebelky… Takže bych byl moc rád, kdybychom udělali největší úspěch my. Věřím, že na to máme, ten tým je výbornej, jenom trošku potřebujem, aby si to sedlo. Ale samozřejmě je v EBEL spousta výborných týmů. Mezi ně patří například Salzburg, Klagenfurt, Vídeň, Bolzano je také výborné, nyní se celkem daří Grazu. Jak už jsem říkal, tady tu ligu může vyhrát kdokoli, a to i z posledního místa… A já doufám, že to budeme my…
Z posledního místa? (smích)
(Smích) Jen jsem chtěl říct, že se dá liga vyhrát z posledního fleku.
Marku, v čem vidíš hlavní příčinu tak velké výhry Znojma ve Vídni 9:3?
Asi to do sebe začalo zapadat tak, jak má… Hráli jsme dobře a špičkově zachytal gólman… Napadaly tam góly a celkově jsme hráli dobře jako tým. Snažili jsme se navzájem doplňovat a dohrávali soupeře. Hráli jsme podle pokynů trenérů, a hlavně se nebáli s něma hrát, protože jsou to taky jenom hráči, jako my. A je to taky úplně jedno, jestli přijede do Vídně někdo ze spodku tabulky, nebo z vrchu…
Když jsem se onlajnech díval, jak to skóre ve prospěch Znojma narůstalo, tak jsem měl podezření, jestli Vídeňáci nebyli po nějakém velkém flámu?
Oni tam předtím prohráli čtyři utkání v řadě, takže se tady ukazuje, že je každý jenom člověk. Že tam ta hlava a psychika pracují…
Dal vám trenér Fryčer nějaké zvláštní pokyny pro toto utkání?
Tak jako vždycky. Záleží proti komu hrajem. Trenéři se podívají na video a podle toho zvolí taktiku. A ta se pak začíná na ledě plnit. Takže jsme začali hrát aktivně s tím, že nebudeme na nic čekat, a to se potvrdilo…
Nebylo pro vás hráče dost nepříjemné odpovídat v době, kdy se vám nedařilo, na pitomé otázky – čím to je, že se nedaří, protože na to se těžko reaguje…
Jak říkáte, je to nepříjemný odpovídat na takovéto otázky, když ten tým v té chvíli není úplně v pohodě…
Kdo hrál někdy hokej, tak ví, že to tak někdy je…
Je to tak. Někdy ať uděláte cokoliv, necháte na ledě všechno, tak ten zápas nevyhrajete, což se někdy stane. Ale alespoň můžete odejít s pocitem, že jste tam nechal všechno…
Po prohře s Gratzem na domácím ledě 0:4 vám prý trenér Fryčer dal při následném tréninku pořádné kapky. Prý jste dřeli snad víc jak hodinu na doraz, a to bez vody…
To určitě. To je pravda. A nejen trenéři byli naštvaní. Trošku mě to připomínalo jeden americký film, který jsem viděl už jako malé děcko. A vlastně teď jsem to zažil na vlastní kůži, když jsme jeden den prohráli a druhý den bruslili hodinu a půl bez pití a v kuse. A trenér stál na střídačce a jenom pískal ještě, ještě, ještě jedem znovu. A my jsme jezdili bazény…
Bazény jsou co?
Jezdili jsme celé hřiště tam a zpátky. Tam si spousta kluků uvědomila, že takhle to dál nejde. A pak jsme dva následující zápasy vyhráli. Takže za mě to „bruslení“ mělo pozitivní účinek…
Marku, jsi znojemský odchovanec a hraješ doma ve Znojmě… Nabídka odjinud nepřišla?
Nějaké nabídky byly, ale já to mám tady rád, tak bych chtěl ve Znojmě hrát co nejdýl, jak to půjde. Je to tady úžasný i co se týče fanoušků, kteří jsou bezkonkurenční a fandí nám i v čase, kdy se nám nedaří, což nebývá zvykem…
Ale někdy byli taky nervozní a pískali…
Ale to jsou výjimky. Někdo nadává na toho a na toho… Ale stejně pak lidé přijdou a fandí nám, což je pro nás strašně důležitý…
Spolu s tebou je v kádru Orlů pět znojemských odchovanců – Bartoš, Lattner, Stehlík, Bulín a ty… Takovým počtem vlastních odchovanců se může pochlubit jen asi málokterý tým v EBEL…
Pokud vím, tak moc týmů v EBEL tolik odchovanců nemá. V tom jsme v soutěži specifičtí…
V současné době se samozřejmě živíš hokejem. Každý hokejista ale musí dopředu přemýšlet o tom, co bude dělat, až jednou pověsí brusle na hřebík… Co to bude?
Tak jak říkáte, každý hráč to musí mít v hlavě srovnaný, co bude dělat, až mu jednou přestane zdraví sloužit. Takže pak se bude muset vrhnou na nějakou jinou práci. Já jsem zrovna takový typ člověka, že mně nevadí se chytnout nějaký lopaty, protože ještě předtím, než jsem se začal živit hokejem, jsem chodíval normálně na stavbu v době, kdy jsem hrával za juniorku a pracoval od pěti ráno na lešení na zateplování baráků a také třeba žabou udusávali terén…
Jseš něčím vyučen či máš nějakou školu?
Mám vystudovanou střední odbornou školu…
Ale čím by ses živil po skončení hráčské kariéry, tedy ještě nevíš?
Zatím se plně věnuji hokeji, takže ostatní ukáže až čas…
Marku, zatím jsi svobodný?
Zatím ano.
Bez přítelkyně?
Bez přítelkyně.
Jak je to možný, vždyť holky po hokejistech jedou…
Nevím, asi zatím nebyla ta pravá jiskra, ta jiskřička na nějakou tu dívku…
Takže by proto mohly znojemský holky něco udělat…
Jak chcou. Já si myslím, že co se týče holek, tak jsem úplně v pohodě. Zatím není potřeba něco hledat. Ale uvidíme… Může přijít něco ze dne na den…
Máš nějakého koníčka kromě hokeje?
To určitě. Koníčků mám spoustu. Miluji všechny sporty. Ale asi mezi mé největší koníčky patří tenis, který má rádo hodně hokejistů. A mimo sport si rád zahraji na kytaru, což je můj relaxační koníček, který mám moc rád… Také samozřejmě rád hraji fotbal a florbal…
A co dovolená? Když někam jedeš, co máš rád? Jaké kraje?
Na dovolenou moc nejezdím. Já jsem rád, když mám čas na kamarády, tak trávím většinou čas s něma. Je to ze dne na den. Občas se zajedem někam podívat. Někdy ten čas není, tak zůstávám doma…
Jakým autem jezdíš?
Nemám auto. Měl jsem auto, ale zjistil jsem, že ho vůbec nepotřebuju, protože bydlím kousek od zimáku a mám to tam pět minut pěšky…
Bydlíš sám či s rodiči?
Bydlím sám. Myslím si, že už na to mám věk. Já už jsem byl od 18 let zvyklý být sám a mít své soukromí. A to je to nejlepší, co může být… Ale samozřejmě navštěvuji rodiče, protože je mám rád a vždy se s nimi rád vidím…
Rodiče jsou původem Znojmáci?
Rodiče bydlí ve Znojmě, ale taťka pochází z Brna. I já jsem původem Brňák, narodil jsem se v Brně…
Marku, jaká jídla máš rád a co naopak nemusíš?
Jsem všežravec. Asi nesnáším koprovku, což je jediný jídlo… Jinak miluji všechna česká jídla… Většinou si vařím sám, myslím si, že jsem dobrý kuchař, ale umím jen dvě jídla, ale mám je výborný (úsměv)…
Závěrem našeho rozhovoru se tě ještě zeptám, který hokejista světového formátu je pro tebe vzorem?
Je to Alexandr Ovečkin. Vždycky jsem chtěl být jako on. Líbí se mi jeho styl bruslení, střela, výborné dohrávání… Přesně tohle bych chtěl umět…
Zdeněk Kapinus
