Anežka Málková z Jevišovic oslavila 100. narozeniny
Kdyby se narodila o tři dny dříve, měla by stejný věk jako Československo. Pokud by se jí chtělo na svět ještě o den dříve, narodila by se za rakousko-uherského mocnářství. Řeč je o Anežce Málkové z Jevišovic, která se letos 1. listopadu dožila sta let.
Narodila se v nedalekých Dobronicích, měla další tři sourozence. Přestože se velmi dobře učila, její rodiče neměli prostředky, aby mohla dále studovat. A tak ve svých čtrnácti letech nastoupila do služby v Jevišovicích, kde žije dodnes.
Později pracovala v zemědělství, kterému zůstala věrná po celý svůj život. Pracovala jak v rostlinné, tak i v živočišné výrobě.
Vdala se v pětadvaceti a s manželem Janem měli tři děti. Dnes se může potěšit s dalšími sedmi vnoučaty, dvanácti pravnoučaty, a dokonce s dvojicí prapravnoučat.
Jedna vzpomínka na první republiku je skutečně nezapomenutelná, když ve svých čtrnácti letech zpívala našemu prvnímu prezidentovi Tomáši G. Masarykovi při příležitosti jeho návštěvy v Hrotovicích.
Přestože velice špatně slyší a vidí, neztrácí svoji optimistickou náladu. Stále má dobrou paměť, dodnes ráda zpívá a recituje. Když blahopřál oslavenkyni ředitel Okresní správy sociálního zabezpečení Radoslav Kraus, za dárek a květy odměnila přítomné recitací dlouhé básně Svatební košile. Pak se rozezpívala. Prostě muziku a písničky má v krvi.
„Zazpívá, když má náladu. Někdy také odpoví, že nemá čas,“ usmívá se její dcera Marie.
Stejně jako v dřívějších dobách si i dnes Anežka Málková pochutnává hlavně na moučných pokrmech. Maso prostě za starých časů bylo jen na slavnostní obědy, a tak zůstala své stravě věrná dodnes.
„Maminka byla výborná kuchařka, skvěle vařila. Nedokázali jsme si představit neděli bez skvělých koláčů,“ vzpomíná dcera.
Anežka Málková má velice ráda becherovku, které si po jídle dá stopečku. Jak říká oslavenkyně, je to pro lepší trávení. Je věřící, dnes již do kostela sice nedojde, ale pravidelně – každý pátek – ji navštěvuje pan farář. Na své blízké nedá dopustit: „Mám moc hodnou rodinu, všichni se o mě starají,“ konstatovala a do kapesníku si utřela slzy, které jí vyhrkly z očí.
Když se gratulanti v podvečer jubilea loučili, neměla pražádnou radost, což dokládala její slova: „Ještě neodcházejte!“
Anežka Málková je zkrátka a dobře velice společenská a má ráda lidi okolo sebe.
Jiří Eisenbruk
