Znojemští nezapomínají na umučené sokoly
Členové Tělocvičné jednoty Sokol Znojmo a také několik sympatizantů tohoto hnutí přišli minulý pátek k lávce směřující od ulice Koželužská přes řeku Dyji, aby si připomenuly neblahé události, které se staly v Protektorátu Čechy a Morava v roce 1941.
Reklama
Deset dnů po příletu do Prahy rozhodl zastupující říšský protektor Reinhard Tristan Eugen Heydrich o definitivní likvidaci České obce sokolské, jež byla pro nacisty nejnebezpečnější protistátní organizací.
V noci ze 7. na 8. října 1941 pozatýkalo Gestapo při tak zvané sokolské akci zbývající sokolské činovníky z ústředí a žup a také další sokoly. Celkem se mělo jednat o tři tisícovky členů. S takovou persekucí nikdo nepočítal. Pokud nebyli zatčení sokolové odvezeni přímo na popraviště, putovali většinou přes Malou pevnost v Terezíně do koncentračních táborů v Osvětimi a Mauthausenu.
Znojmáci Čírtek, Komárek a Mikše skončili v Dachau. S desetitisíci dalšími novodobými otroky tam měli vykonávat ty nejtěžší práce.
Následující den byla ČOS Heydrichem oficiálně rozpuštěna a její majetek zkonfiskován.
Téměř třiadevadesát procent vedoucích sokolských pracovníků se na svá místa po skončení války již nevrátilo. Osmý říjen se tak připomíná jako Památný den sokolstva.
Bez ohledu na déšť si třicítka znojemských sokolů, podobně jako členové v jiných jednotách, připomenula v pozdním pátečním odpoledni ony tragické události. Děti i dospělí pustili po řece lodičky se zapálenými svíčkami coby světly představující duše umučených. Tuto tradici zavedla po obnově Sokola v roce 1990 Jarina Žitná, náčelnice České obce sokolské.
„Lodičky chodím pouštět každý rok. Možná ještě jako předškolačka,“ řekla Znojemsku studentka Anežka Rybníčková z Citonic, která si nevybavuje, že by někdy dříve při jejich pouštění pršelo anebo korytem Dyje teklo tolik vody, jako v pátek.
„Já sem taky chodím odmalička. Jen jednou jsem tu kvůli nemoci nebyl,“ doplnil její mladší bratr Vojtěch.
text a foto: Eman Macoun