Víkendové veselí v Hlubokých Mašůvkách
Už od začátku týdne je vidět, že se v Hlubokých Mašůvkách bude něco dít. Je to znát už jen dle toho, že na určené místo přijíždějí různé pouťové atrakce. Vše ale začíná až v pátek před poutí, kdy se koná řemeslný jarmark. To se na Mariánském náměstí sejdou stánky různých řemeslných výrobců a ručních prací, kteří se snaží nabídnout své zboží.
A rozhodně je z čeho vybírat. Letos se nám tam ukázal i jeden místní výrobce. Dále následuje velkolepá a dá se říct už i tradiční soutěž. O nejchutnější mašůvecký koláč. Letos se sešlo pět vzorků a pro porotu to nebyla tudíž velká práce. I když ono rozhodnout, který koláč je vlastně nejlepší, to je veliká odpovědnost. Porota je samozřejmě zcela nezávislá a rozhoduje asi podle šesti kritérií. Letos bylo pořadí koláčů takovéto:
3. Místo s počtem 187 bodů vyhrála Daniela Sedláčková.
2. Místo s celkovým počtem 217 bodů vyhrál Lázeňský koláč od Valentiny.
1. Místo s celkovým počtem 235 bodů vyhrál Hruškový koláč od Martiny Blahové.
Soutěžící obdrželi hodnotné ceny, vítěz potom navíc putovní plaketu se svým jménem. Po soutěži jsme se mohli těšit na ukázku sokolnictví a na přehlídku mnoha dravých ptáků. Kdo chtěl, mohl se svézt na koni anebo malém poníkovi. Odpoledne potom pokračovalo ukázkou šermířské skupiny Albion. Srdnatí bijci v brněních sklidili bohatý a skutečně zasloužený potlesk. Večer potom k poslechu a tanci hrálo před Lázeňským hostincem duo Karel a Denisa. Páteční odpoledne bylo tedy nabité dá se říci k prasknutí.
Poutě v Hlubokých Mašůvkách
Brzy tomu bude tři sta let od prvních dochovaných zmínek o procesích poutníků mířících do Hlubokých Mašůvek. Před letošní hlavní poutní přinášíme pohled do historie mašůveckých poutí. Prvního kněze premonstrátského řádu z kláštera v Louce nechal do Mašůvek povolat v roce 1701 Karel Raduit de Souches, vnuk zakladatele zdejšího kostela, aby zde v létě každou neděli a svátek sloužil bohoslužby a zpovídal věřící. K roku 1718 máme dochované nejstarší jméno kněze zde působícího: Konstantin Šlechta, premonstrát z Louky. V roce 1724 přišlo do obce 20 velkých procesí poutníků z okolí i z Rakouska. Od roku 1725 zvýšil hrabě knězi Salarovi plat, aby mohl do Mašůvek docházet sloužit mše svaté o nedělích a svátcích již po celý rok. Poutní místo v Hlubokých Mašůvkách se rozvinulo hlavně ve 20. století a v posledních desetiletích. Poutní místo utváří nějaká zkušenost s božím dotekem v nějaké konkrétní záležitosti, třeba skrze mimořádné uzdravení nebo vyslyšených proseb. Tato zkušenost zde ožívá při každé pouti. Mnoho lidí touží i po pouhém fyzickém doteku s tímto místem. V Mašůvkách se poutní místo stává duchovním centrem kraje od roku 1990, kdy se zde pravidelně konají měsíční poutě a setkávají se zde poutníci ze znojemského a části třebíčského kraje. Poutní místo zde dotváří také vnější poutní areál v podobě krásného kousku přírody, otevřeného pro každého poutníka, který se cítí být připraven se tímto způsobem nechat oslovit. Kalvárie s Kristovou křížovou cestou je místem, kam každý může odnést své bolesti a starosti všedního dne a spojit je s těmi duchovními, nadčasovými. Lurdská jeskyně zde představuje tu stále otevřenou boží náruč s mateřským charakterem. Proto je vyjádřena sochou Matky Boží. Studánka s chladnou vodou je místem očištění, které nám víra nabízí. Vycházka okolím Hlubokých Mašůvek. Poutní kostel Navštívení Panny Marie. Mnoho obyvatel tohoto kraje se každý měsíc těší na toto setkání v Hlubokých Mašůvkách o první sobotě v měsíci, aby se zde duchovně očistili a nadechli, a mohli se domů vrátit povzbuzeni a posvěceni. Nejvýznamnější však zůstává hlavní, nebo také velká pouť, která se každoročně koná při příležitosti svátku zasvěcení zdejšího kostela Navštívení Panny Marie. Poté, co byla v roce 1860 při poutním místě zřízena samostatná lokálie, v Hlubokých Mašůvkách se každoročně scházelo na 80 procesí ze širokého okolí, mezi nimiž až do druhé světové války nechyběla ta z německy hovořících obcí. V obecních účtech počínaje rokem 1866 se objevují každoroční pravidelné příjmy z krámů o poutích, ale také výdaje za střelbu a střelný prach na pouť. Střelbu vykonával zdejší kovář. Pouťová taneční zábava je poprvé zmíněna v pramenech až roku 1903, jako nezbytný kolorit takovýchto venkovských akcí však probíhala daleko dřív.
Vzpomínky pamětníků
Nejdůležitějším pramenem však pro nás zůstávají barvité vzpomínky zdejších pamětníků. Za jejich časů přijížděli do vsi asi týden předem komedianti se střelnicemi a kolotočem na ruční pohon. Teprve po zavedení elektřiny se zde objevil vedle toho malého také velký kolotoč poháněný motorem. Pouťové atrakce stávaly na prostranství před školou, na cestě vedoucí od školy k č.p. 149 mívali potulní umělci uvázané své koně, pro které po vsi sháněli krmení. Před školou stály kolotoče naposledy počátkem 70. let 20. století a to tam, kde bychom dnes nalezli školní jídelnu. Později se atrakce přesunuly na místo zbouraného Pelánova stavení č.p. 64. Tam bývají do dnešních dnů. Lidé se na pouť těšili bez rozdílu věku či společenského postavení. Nebylo to však jen kvůli návštěvě posvátného místa, nebo duševní očistě. Lákadla světské zábavy a požitků měly naopak mnohdy navrch. To vystihují mimo jiné i vzpomínky Marie Machové, rozené Kovaříkové, která pouť zažila na přelomu 20. a 30. let minulého století.: Na Úlehle stál na bedničkách s čokoládou Franta z Prahy, prostřel si ohromný kus papíru na dlaň, dával na něj kus čokolády a volal: Tady to je pro dcerušku a přidal další plát jako dlaň. Stále přidával a mezitím pronášel legrační průpovídky, kterými bavil lidi. Pro synáčka, pro maminku, tatínka, bábu, dědka a taky pro kmotřičku, a za každým jménem tam plácl kus čokolády, až toho měl na dlani vysokou hromadu. A to všechno, vážení, za pět kaček! Na to nemůžu zapomenout. Měl kolem sebe nával, ani nestačil otevírat další bedny. Mě se sbíhaly sliny, ale neměla jsem tu pětikačku na ten ranec čokolády. Otec mně odbyl s tím, že nemá ani korunu na Zorky, a tak mě maminka utěšovala: Nebreč, však se jednou dočkáš, až se z ní přejíš. Pak k nám přišel strýc Jan, Šanyk jsme mu říkali, který tehdy pracoval v Brně. Ten mě vytoužených pět korun nakonec dal, a tak jsem se těšila na neděli. Ale druhý den už
tam Frantík z Prahy nebyl, jen prázdné dřevěné bedýnky zbyly a ty si lidé sbírali a odnášeli domů.
Tisíce poutníků
Poutníci ze vzdálenějších míst přespávali pokaždé u stejného hospodáře, nejčastěji ve stodolách. Velký rozmach poutí nastal bezprostředně po druhé světové válce, což souviselo především s budováním poutního areálu díky profesoru Parmovi. Naopak kolem 50. let docházelo díky omezením způsobených režimem k postupnému úbytku poutníků. Hluboké Mašůvky však nadále zůstávaly duchovním centrem celého Znojemska. Dokonce i v době nejtvrdších zákazů a postihů dorazilo na pouť okolo 8000 poutníků. V roce 1953 byla ONV ve Znojmě velká pouť zakázána úplně a lidé mohli přicházet jen jednotlivě. I tak se jich sešlo asi 300. V následujících letech se nátlak na církev poněkud zmírnil a tak 8. července 1956 přišlo na pouť neuvěřitelných 13000 poutníků a o rok později asi 10000 věřících. Poutní zábavy většinou organizovali hasiči, nebo tělovýchovná jednota. Konaly se v místním hostinci a po roce 1965 také v kulturním domě. Přicházeli na ně mladí z široka daleka. Zájem mládeže však postupně upadal, a tak se v roce 1984 zábava ani nekonala. Co se týče pouti samotné, v 60. letech došlo k dalšímu uvolnění restrikcí, a tak se zvedala i návštěvnost poutí. V roce 1968 do obce dorazilo odhadem na 25000 poutníků. S počátkem milénia k nám začali dojíždět taktéž poutníci z Rakouska, pro něž je sloužena mše v němčině, ostatně jako u každé měsíční pouti. Se změnami ve společnosti přišli i nové tradice, jako je pravidelné vítání poutníků před zdejším kostelem. Desítky věřících se dnes scházívají u zdejšího rybníka, odkud se společně s korouhvemi, soškou Panny Marie nesenou na nosítkách za doprovodu náboženských písní vydávají nahoru obcí ke kostelu, kde je již očekává místní farář s ministranty a zpěváky, kteří jim na uvítanou zazpívají píseň zavedenou ve farnosti roku 1946 tehdejším administrátorem Josefem Parmou: Vítejte vroucně nám, kdož přišli jste sem v chrám. Součástí pouti je i vyhledávaný světelný průvod na Kalvárii. Stánky zde také vidíme i dnes a Kdo chce, může si koupit něco malého na památku nebo nějakou sladkost. Někdy se objeví i nějaké to oblečení či praktické dárky pro blízké. U nás v Mašůvkách se zkrátka rok dělí na: před poutí a po pouti. Tu letošní už máme za sebou, a tak už se těšíme na příští rok na tu další. Rádi přivítáme zájemce odkudkoliv. Tak neváhejte a příští rok nás navštivte.
Petr Grégr - kronikář obce
Hluboké Mašůvky
