Terramace aneb Konec hrobníků v Čechách?

Každý z nás dluží přírodě svoji smrt, tvrdil psychoanalytik Sigmund Freud. Jenomže jakmile přijde čas na lámání chleba, člověk – pokud to ještě stihne a zůstává-li při smyslech – má možnost požádat, jak s ním má být naloženo poté, co ho veškeré smysly opustí. Být pohřben do země, nechat se krematovat, anebo podstoupit zvláštní technologii nejpřirozenějšího rozkladu, takzvanou terramaci, kdy z člověka zbudou tři čtvrtiny kubíku hmoty, která je skoro navlas podobna té, kterou koupíte v kompostovacím pytli v Hornbachu.

Aniž bych tento prodejní hobymarketový německý řetězec podezíral z přehnaného pámbíčkářství, musím uznat, že pastoračně vlídným způsobem bezděky upozornil, že člověk je prach, a i kdyby se rozkrájel, v prach se nakonec vždy obrátí.

Proč tedy lidem v tomto směru nevyjít vstříc?

Být užitečným i po smrti je inspirativní myšlenka v době, kdy lidstvo planetu Zemi systematicky huntuje. 

Otázkou samozřejmě zůstává, zda nás terramace zachrání od zániku. Zcela jistě nikoliv, nicméně každý pokus, který je motivován dobrými úmysly, aniž by jakkoliv lidem ubližoval, se počítá…

Terramace je návrat…