Ten, kdo do pout jímá otroky, sám je otrok

Česká televize odvysílala další díl cyklu Cesty víry s podtitulem Ženy muklů, který se týkal jednoho politického procesu z počátku padesátých let minulého století. V jeho průběhu bylo obžalováno a odsouzeno pět sedláků z Bantic na Znojemsku za velezradu, vyzvědačství, neoznámení trestných činů, za narušování hospodářského života, za rozvracení republiky a za další zločiny. Rozsudek lidového soudu zněl na dlouhá léta vězení, která si obžalovaní odpykávali v různých nápravně výchovných táborech, především ale v jáchymovských uranových dolech.

Jejich jména dnes připomíná malý pomníček na bantické návsi: Jan Šeliga, Alois Františ, Josef Rösner, Jan Krakulík a Josef Trchalík.

Velice silný filmový dokument vypráví nejen o tragickém osudu uvězněných a zotročených mužů, násilně odvlečených od rodin, ale i o osudech jejich žen, které zůstaly samy a bez prostředků, které musely pečovat o děti, orat, sít, chovat dobytek a vyrovnávat se s nepřiměřenými dodávkami státu.

Nemohli mu říct ani sbohem

Osou filmu je autentické vyprávění ženy jednoho z muklů - devětadevadesátileté paní Marie Šeligové, která zemřela krátce po stých narozeninách letos v červenci.

Jejímu manželu Janu Šeligovi bylo v době zatčení 39 let, Marie s ním měla pět dětí, další dvě vyvdala. Těžký život plný práce, od rána do večera, od úmoru do úmoru, to si dnes vůbec nedovedeme představit.

Na mužovo zatčení vzpomíná: „Přišli si pro něho bez pozdravu, bez všeho, otec dětem nemohl říct ani sbohem, to se těžko vysvětluje.“…