Strážníkem se nemůže stát jen tak leckdo

Šéf znojemské Městské policie Mgr. Petr Hladký vykonává ředitelskou funkci půldruhého roku, přičemž do tohoto policejního sboru vstoupil před patnácti lety, což je dostatečně dlouhá doba na to, aby si specifické řemeslo ohmatal takzvaně od píky a poznal je do nejmenších detailů. Prvořadá není touha trestat (jak by se mohlo na první pohled zdát), ale také snaha nejdříve pomáhat – třebaže si to mnozí lidé často pletou. Pocity strážníka jsou rovněž i o hrdosti být nápomocen městu, kde žijí ti, co zákony porušují, ale rovněž též ti, kteří musejí dbát na jejich dodržování. Přestože odpradávna platí, že policejní složky bývají veřejností často diskutovány nejednoznačně, jsou – a to i v demokratické společnosti – naprostou nutností.

Pane řediteli, jak lidé vůbec vnímají strážnickou uniformu? Jde o řemeslo nevděčné, nenáviděné, náročné, anebo spíš atraktivní a pestré svým zaměřením?

Od všeho kousek. Ale zejména zůstává nevyhnutelně potřebné. Ne každému ovšem vyhovuje. Když jsem poprvé oblékl stejnokroj strážníka, vůbec jsem netušil, zda a na jak dlouho mu budu věrný, ale byl jsem hodně zvědavý. A vidíte, už jsem uniformu nesvlékl, čehož nelituji. Svým způsobem mohu říct, že mám svou práci rád, poněvadž to není práce jako taková, ale spíš poslání.

Policie nikdy nemůže být všude, přestože když nastane malér, nikdo si nepřeje nic jiného, než abyste přispěchali cobydup. Dokážou vůbec lidé ocenit vaši pohotovost? Pokud vím, na místě činu býváte v řádu několika minut od okamžiku zavolání na linku 156.

Pochválit dokáže jak kdo a jak kdy. Nastanou-li problémy, povětšinou jde o souhrn emočně vypjatých okolností, které musíme řešit na místě ihned. Někdy domluvou, jindy za pomocí donucovacích prostředků.

Pokud zvolíte tu první variantu, musejí vám ji hříšníci přece vždycky odtleskat, ne?

To byste se divil! Ne každý dokáže ocenit naši toleranci a nadhled. Strážník řešil prohřešek s parkováním domluvou a dovolil si poznamenat, že místo pokuty bude rozumnější upozornění, přičemž za ušetřené peníze může onen tatínek, co měl s sebou dvě děti, vzít je třeba do cukrárny… Se zlou se potázal, jakým právem si policajt dovoluje radit, jak má zacházet s vlastními dětmi…

Tohle je ale zcela atypický příklad negativní reakce. Nemáte po ruce pozitivní? Anebo dokonce úsměvný?

Šofér špatně – asi na deset minut – zaparkoval na Dolní České. Okrskářka vyhodnotila situaci správně tak, že ji chtěla vyřešit domluvou. Jenomže řidič trval na stokorunové pokutě, kterou si nakonec vyškemral. Patrně šlo trochu o recesi, neboť vše se pochopitelně odehrálo s úsměvem a v naprosté oboustranné pohodě. Stejně tak si vybavuji událost, kdy jsme jeli na oznámení paní, že se jí zloděj dobývá do bytu. Za chvíli tam strážníci byli a zjistili, že oním zlodějem je podnapilý soused, který si při návratu z hospody spletl dveře. Jenomže humor v obecném slova smyslu se v policejní praxi moc nevyskytuje, ale pokud k němu dojde, je to úlevné pro obě strany. Represivní rozměr naší práce je daleko častější a žel nevyhnutelný. Činíme však i aktivní kroky v oblasti prevence kriminality.

Práce u Městské policie má však i kladné rozměry, lze zmínit výhody, na které případní adepti slyší?

Především je třeba si uvědomit, že pro tuhle práci musejí mít zájemci určité vlohy. Jde v první řadě o komunikaci, která se může zvrtnout a jít do pohody, anebo do konfliktu, přičemž z velké části zůstává právě na strážníkovi, jak vyhrocený stav dokáže odchýlit správným směrem. Dnes jsou vítány spíše schopnosti obratného i citlivého vyjednávače, než vlastnosti drába, jenž hned sahá po donucovacích prostředcích. Stručně řečeno pro práci strážníka musí mít člověk nejen povahu, ale i snahu na sobě pracovat. A musí rozlišovat, co na koho platí, aby se dostavil kýžený výsledek.

Rozumím-li tomu dobře, tak žádné benefity nedokážou vyvážit, když člověku práce nesedne. Jak vysoká je u vás míra fluktuace?

Ne taková, jak by se mohlo na první pohled zdát. Žijeme v neklidné době poznamenané inflací, válkou, covidem, lidé jsou podráždění a mnozí se ocitli ve svízelných životních podmínkách. V takové chvíli je vítána jistota stálého výdělku, možnost – za určitých podmínek – získat městský byt, náborový příspěvek, finančně zajímavé odměny, stabilní zaměstnanecké benefity… A to uvádím pouze některé z výhod, jimiž disponujeme. Nicméně zároveň si musíme pečlivě vybírat, poněvadž v žádném případě nelze říct, že strážníka může dělat kde kdo.

Můžete být konkrétní v tom, jak široké je momentální strážnické portfolio činností?

Širší, než kdy bývalo. Už jen když se podíváte do kufru našich služebních vozů, tak si uděláte rámcovou představu o tom, s čím vším si musíme poradit. Záchranné a balistické vesty, termovize, batoh první pomoci, alkoholové a drogové testery, osobní kamery nebo automatizovaný externí defibrilátor… Kdybychom řešili pouze dopravní přestupky či přestupky chování občanů, byl by to velice zjednodušený pohled. Jenomže my zvládáme poskytovat základní první pomoc, skočit pro tonoucího se, odchytávat zvířata, mnohdy nebezpečná, transportovat uhynulá zvířata, otevírat zabouchnuté dveře, forenzním způsobem označovat jízdní kola, což je oceňováno zejména cyklisty, anebo poskytovat naši nejnovější službu, kterou je nastartování vozu s vybitou autobaterií pomocí startboosteru – stačí jen vytočit obligátní číslo 156.

S přihlédnutím k vaší dlouholeté zkušenosti troufnete si vyslovit názor, zda došlo k posunu vnímaní Městské policie veřejností?

Předně bych chtěl připomenout, že už několik let nepoužíváme technické prostředky, takzvané botičky, které vzbuzovaly kontroverze. Avšak jsme-li u toho, jak nás lidé dneska vnímají, musím potvrdit, že k výraznému posunu došlo. Vyjdu ze statistiky loňského roku, která mluví sama za sebe. Na linku 156 se dovolalo 3 142 občanů, zvířata jsme transportovali ve dvou stech případech a téměř ve třech stovkách incidentů jsme zasahovali v součinnosti se zdravotníky, hasiči nebo se státní policií.

Statisticky nejmenší počet zásahů vyžadovala jaká kategorie?

Alkoholici, kteří museli být odvezeni do brněnské záchytné stanice. Byli „jenom“ čtyři. Naopak výzvy k prokázáni totožnosti jsme aplikovali v téměř pěti tisících případech.

Tudíž lze konstatovat, že strážníci se nudou patrně nekoušou…

Nevybavuji si, že by strážníci během služby někdy absolvovali nudný den. Ono se totiž stále něco děje. I to je jeden z aspektů naší činnosti, který je pro zájemce o práci v Městské policii mimořádné atraktivní.

Děkuji za rozhovor.

Připravil: Vlastimil Mrva