Rusko je agresor, fakta jsou fakta, říká devadesátiletá pamětnice Vlasta Obrátilová

Na paní Vlastu Obrátilovou upozornili bývalí studenti tehdejší Střední pedagogické škole ve Znojmě. Učila je na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let výtvarnou a dramatickou výchovu, zároveň byla jejich třídní. Byla prý úžasná. Letos v květnu oslaví devadesátiny, proto se rozhodli při této příležitosti pozvat paní Vlastu do jedné znojemské restaurace. Rozhodně téma na zajímavý rozhovor. Přivítala mě ve vzorně uklizené garsonce pečovatelského domu na Vančurově ulici. Na stole talířek s kousky čerstvě upečeného štrůdlu, vedle krásně naaranžovaná miska s ovocem a opodál košíček plný nádherných kraslic. Vyfasovala jsem návleky na boty. Nemám hlavně zapomenout si je sundat, až budu zase odcházet, jako se to stalo před nedávnem jiné návštěvě. 

Byla jste přísná učitelka?

Myslím, že ano. Ale rovná. Divím se, že si na mě holky vzpomněly a chtějí se mnou slavit, ale je to fajn. Je to už nějakých let, co maturovaly a dělat kvůli jednomu kantorovi setkání, no, nedojalo by vás to? Důrazně jsem jim ovšem řekla, už žádný dárek nechci. Ani jeden. Pro mě je dárek, že si vzpomněly a uvidíme se. Ostatního nic nechci. 

Dívám se na ty krásné kraslice, ozdobené různými technikami, co máte na stole. Asi souvisí s vaším bývalým povoláním učitelky výtvarné výchovy. Ty jste všechny vyrobila?

Pochází z mé sbírky. Tuhle velkou z kachního vejce jsem dostala k padesátinám podle tradice jako symbol zdraví a síly, moje generace ještě tyhle zvyky drží. Podívejte se na ty nádherné škrabané ozdoby podle síťované krajky. Tady vedle je škrabaná kraslice z Čejče, měla jsem jich spousty, ale darovala jsem je do Jihomoravského muzea.  Tyhle ozdoby ve tvaru trojúhelníků, víte, co se k tomu používalo? Slepičí brka. Tohle jsou Jižní Čechy a tady Nová Ves s motivy zemědělských nástrojů. Každý kraj má své. Samozřejmě jsem sama také hodně kraslic ozdobila, holky na škole jsem učila vyrábět i loutky, aby s nimi zahrály dětem, ale zaměřovala jsme se hlavně na textilní techniky. Umím je všechny. Tkaní, vyšívání, paličkování, drhání, nebo zápěstkovou techniku. Dělala jsem dokonce krajskou lektorku těchto technik. 

Kde jste se všechno naučila?

U nás doma, hlavně od maminky, která to uměla. Takže jsem v tom vyrostla. Za války se nám to moc hodilo, nic nebylo k dostání. I mýdlo se vyrábělo doma. Maminka také tkala koberce a na půdě v Dačicích jsme měli tkalcovský stav. 

Vy tedy nejste znojemská rodačka?

Přistěhovali jsme se sem s rodiči po válce. Tatínek měl na Moravě dohromady ještě s jinými pracovníky budovat elektrickou síť. Odjel nejdřív do Znojma do podnájmu a hledal tady pro rodinu byt. Mohli jsme jít...