Profesor Jan Žaloudík exkluzivně pro náš list: Společnost je rozdělena na tazatele a kazatele

Senátor a lékař Jan Žaloudík, bývalý ředitel Masarykova onkologického ústavu v Brně a bývalý děkan Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, je pro svoje názory nepřehlédnutelný. Nebojí se jít proti proudu, někdy i hlavou proti zdi. Před časem například tvrdil, na rozdíl od většiny svých kolegů, že covidu se není třeba bát, ale že je třeba se mít na pozoru před způsobem, jakým proti němu vláda bojuje. A že v zarouškované zemi žít nechce. Od té doby uplynul více jak rok a zatím nikam neemigroval. Má pověst výborného řečníka, naši žádost o rozhovor přijal ochotně a se samozřejmostí.

Pane profesore, změnil jste po tom všem, co už jsme kvůli covidu zažili, svoje názory?

Nezměnil a skoro bych řekl, že jsem skeptický víc než dříve.

Co ta emigrace. Kam se tedy chcete kvůli covidovým opatřením přestěhovat? To by mě tedy zajímalo.

To je jediná věc, kterou bych odvolal. Porozhlížel jsem se a není skutečně kam. I ta moje oblíbená Kanada už blbne nahlas. A navíc, kdo by posekal moji zahradu u nás v Ježkovicích? Problém s covidem je totiž globální. Jsem dalek toho, abych říkal, že tahle nemoc neexistuje. Je to jedna ze středně těžkých viróz. Zaráží mě ale třeba, že ještě v únoru 2020 uváděla hygiena sto osmdesát tisíc případů chřipky a další rok nulu. Dovedete si představit, že je něčeho tolik v přírodě a pak není vůbec nic? Najednou jsme ze všeho vypreparovali jen ten covid, o němž dohromady nevíme skoro nic. Odmítám se proto k němu zasvěceně vyjadřovat, protože ho nemám podložený čísly. Takže si píšu zatím jen otázky, mám jich už asi na dvacet stránek. Něco vám ale přesto povím. Nás vždycky učili, že pokud jsou infekce, lidi se nemají izolovat. A my jsme třeba drželi takovou dobu v izolaci naše děti. Tohle už je hysterie a ta má řadu negativních dopadů, psychosociální, ekonomické a bezpečnostní.

Myslíte si, že těch třicet tisíc mrtvých podle statistik bylo zkreslené číslo?

Je úplně jedno, co si myslím.

Mě to ale zajímá.

Všechno by mělo být zdokumentováno. Když bylo prvních čtrnáct mrtvých v Jihomoravském kraji loni koncem dubna, šel jsem po tom a všichni z nich měli přidružené závažné nemoci, včetně rakoviny. To pohled na věc trochu mění. Je nutné prostě určit, kterou skupinu postihuje covid nejvíc. Výzkumy ve světě si v tom dost odporují.

Já myslela, že je to jasné. Starší lidé s oslabenou imunitou a nemocní jinými nebezpečnými chorobami, to jsou ti nejvíc ohrožení. Nebo ne?

To je laický pohled. Ke všemu potřebujete přesnou analýzu. Všem říkám, aby pokračovali v normální medicíně, jak jsme ji dělali do roku 2019 a covid do toho všeho jen zařadili. Teprve pak budeme vědět, jestli je to nepřítel méně nebo více závažný. Jestli se máme šíleně bát nebo nebát a jak se tu různé covidové vlny budou objevovat.