Osm úctyhodných křížků Jaromíra Čepičky

Věku osmdesáti let se dožívá Jaromír Čepička. Inženýr a kandidát věd, který na Znojemsku za sebou zanechal v oboru ovocnářství, vinohradnictví a vinařství nesmazatelnou stopu. 

Narodil se v Boskovicích jako syn zámeckého zahradníka v Lomnici u Tišnova. V Mělníce absolvoval Střední zahradnickou školu, po níž nastoupil na studium zahradnického oboru Vysoké školy zemědělské v Lednici. Diplomovou práci vypracoval pod vedením nestora českého vinohradnictví a vinařství prof. Viléma Krause. Svoji nejvýznamnější stopu zanechal jako vedoucí úseku sadů a vinic v JZD Práče, kde pracoval dvě desítky let. Byl propagátorem intenzivního pěstování ovocných dřevin, stál jako zakládající člen v mnoha organizacích a profesních sdruženích v oblasti ovocnářství a vinařství jak na celostátní, tak i regionální úrovni. Od roku 1979 stál u založení tradice výstavy Znojemsko zahrada Moravy a od roku 1990 u výstav vín Znojemský košt.

V následujících řádcích zavzpomínal na dobu minulou a nabídl srovnání se současností.

Tenkrát jsem byl mladý, měl jsem elán a sedmdesátá léta byla dobou ve znamení mohutných výsadeb intenzivních ovocných sadů a vinic v rámci celého Československa. V letech 1975-1985 jsme sázeli v práčském družstvu ročně okolo třiceti hektarů. V našem podniku byly preferovány broskvoně, kterých bylo vysazeno sto dvacet hektarů. Jedním z největších problémů minulého systému byl nedostatek mechanizace pro speciální kultury, chyběly úzké stroje a výsadba vinic a ovocných sadů se přizpůsobovala dostupné mechanizaci. Dnes je vše jinak, pro vinohradníky a ovocnáře je k dispozici široká škála mechanizace.    

Samotnou kapitolou je používání chemických přípravků v ovocnářství a vinohradnictví. Dříve se používaly výrazně razantnější chemické prostředky, například Arborol a Nitrosan pro zimní postřiky. S nimi jsme měli problém, protože v některých letech se dostávaly až do spodních vod. Ve Stošíkovicích pak měli v některých soukromých studnách nažloutlou vodu. Na druhou stranu byly…