Na splnění snu není nikdy pozdě, dokazuje autor prvotiny Vladimír Najda

V životě je třeba být trpělivý a pilný. Nepřipomíná vám ona věta školu, kde podobné dobře míněné, ale obehrané rady do života slýcháme? Inspirovat žáky může spíše osobní příklad. Jako v případě učitele autoškoly Vladimíra Najdy. Rozhodl se vydat knížku a tak psal a psal. Přes třicet let! Ve středu 17. ledna křtil v Domě umění ve Znojmě konečně svoji prvotinu Školákův průvodce školou aneb Proč to po nás chtějí. Když jsem se s ním kvůli tomu sešla, pochopila jsem, co ho pořád k tvůrčímu psaní nutí. Pan Najda rád mluví, má specifický, nakažlivý humor a ten chce zkrátka ven.

Pane Najdo, čím si vysvětlujete ono více jak třicetileté čekání na svůj první vydaný titul?

Je tomu skutečně už tak dlouho. Už v patnácti jsem se rozhodl, že chci v ruce jednou držet vlastní knížku. Šlo o jediné mé předsevzetí, co mi vydrželo. A tak jsem začal. V šuplíku toho mám hodně, několik tisíc stran i s básničkami. Jenže vůbec jsem nemohl najít vydavatele. Byl to začarovaný kruh. Někam jsem pokaždé zavolal, něco svého jim nabídl a oni se mě pokaždé nejdřív zeptali, zda už mi něco vyšlo. Po mé negativní odpovědi neměli v podstatě dál zájem. Tak to šlo pořád. Škoda, že u nás nefunguje třeba nějaká pravidelná rubrika pro začínající autory, kam by mohl každý z nich něco krátkého poslat a lidé by prostřednictvím hlasování rozhodli, co by si rádi přečetli celé. Já měl nakonec štěstí a narazil na online nakladatelskou službu Pointa a tam mi pomohli.

Díky tomu máme v regionu dalšího zajímavého autora. Konkrétně bydlíte ve Vranovské Vsi. Jde o vaši rodnou vísku?

Kdepak. Původně pocházím z Brna. Když jsem v roce 89 skončil lesnickou fakultu, v okolí pro mě neměli místo. Nastupoval jsem až v Šumné, ale tu profesi jsem dělal krátce. Po revoluci se podnik zprivatizoval a já musel odejít. Prošel jsem pak různými zaměstnáními. Jejich seznam by se mi skoro nevešel na jednu stranu papíru formátu A4.

Nakonec jste se našel v roli učitele autoškoly. Školákův průvodce školou souvisí právě s tím?

Trochu. Před lety jsem si musel kvůli tomu udělat pedagogickou nástavbu a jako závěrečnou práci jsem chtěl odevzdat něco netradičního. Neotřelého. Vypracoval jsem v nadsázce téma o rituálech ve škole, které pořád dodržujeme. Jenže oni mi tu práci vrátili. Asi proto, že u ní po páté větě neusnuli. Nakonec jsem tedy stvořil něco skutečně klasického, o přípravě na hodinu autoškoly. V podstatě jsem opsal…