Marek Machal: Purkmistr na vinobraní znamená víc než král!

Vinobraní se kvapem blíží. Největší oslavy vinného moku v republice vypuknou už tento pátek. Znojemské historické vinobraní se za dlouhá desetiletí stalo nejnavštěvovanější vinařskou akcí. Vinobraní, to není jen víno a burčák, ale také doprovodné akce. Koncerty, divadla a hlavně fenomenální historický průvod čítající na 500 účastníků. Vedle krále Jana Lucemburského je jednou z významných postav purkmistr zdejšího královského města. Zdánlivě nenápadná postava má během oslav řadu důležitých úkolů a prakticky se o bujarém víkendu nezastaví. Roli purkmistra už dlouhé roky představuje Marek Machal, herec a matador Divadelního spolku Rotunda, kterého jsme oslovili, aby nám svou úlohu přiblížil. S Mášou (tedy s Markem) jsme letití přátelé a divadelní kolegové, proto je rozhovor veden v neformálním a odlehčeném duchu.

Mášo, čím je pro tebe vinobraní?

To je zajímavá otázka. Vinobraní mi asi bylo dáno do vínku, protože jsem se narodil v roce 1972 v pátek na vinobraní. Tímto se omlouvám své mamince, že jsem jí ho tenkrát zkazil. Měli k nám přijet příbuzní ze severní Moravy a maminka ráno naznala, že doma nebude zavazet a šla do porodnice. Zavčas, protože už cítila, že to na ni jde. No, a ve čtyři hodiny odpoledne jsem se narodil. Porodnice byla tenkrát ještě pod krajzákem (sídlo Okresního soudu ve Znojmě – pozn. redakce), takže maminka dokonce slyšela bubny. Navíc pod okny porodnice šel tehdy průvod. Tím mi bylo vinobraní vnuknuté a propsalo se mi až do genů. A zákonitě to muselo jednou dopadnout tak, že budu jeho součástí. Vedle lásky k divadlu je pro mě účinkování v historickém průvodu naprosto zásadní. Mám to hrozně rád, a proto mi trochu vadí, když vinobraní někdo haní. Nikdy jsem se nesetkal s tím, že by ho kritizoval nějaký turista. Většinou to dělají Znojmáci, kteří argumentují tím, že je každý rok stejné. Ale to neberu, protože vinobraní je především tradice, jejíž vyvrcholením je historický průvod. Moc dobře nechápu, co by tam chtěli jiného. Scénář příjezdu krále Jana Lucemburského je jasně daný. Navzdory tomu platí, že každý rok je pár detailních změn a novinek. Kdyby si lidé porovnali vinobraní před deseti lety a teď, tak je to podle mě výrazná změna. Ale vzhledem k tomu, že jsou to detaily, lidé je mezi jednotlivými roky tak výrazně nezaznamenají.

Nějaký příklad?

Třeba dnes již tak populární házení mincí mají lidé strašně rádi, a přitom ta tradice není tak dlouhá. Dříve šlechtici na koních házeli čokoládové peníze, ale ražená mince lidem zůstane jako upomínkový předmět.

Pokolikáté vůbec jdeš letos v roli účastníka vinobraní?

Tuto otázku jsem přesně čekal, ptá se mě na to každý. A já všem odpovídám, že nevím. Nepočítám si to. Opravdu si statistiku nedělám, ale je to plus minus dvacet let.

To je opravdu dlouhá doba. Jak ses vůbec k vinobraní dostal?

Přes divadlo. Začínal jsem jako…