Libor Pelaj: I od píky jde začít, jenom je potřeba chtít

S novým školním rokem začala Střední odborná škola Znojmo Dvořákova psát novou kapitolu. Dlouholetý ředitel Josef Brouček odešel na zasloužený odpočinek a ve funkci ho nahradil Libor Pelaj, který uspěl ve výběrovém řízení.

„Z mého pohledu je zemědělství obrovsky perspektivní a důležité. Protože my se obejdeme bez nového trička, nemusíme mít každý rok nový mobil, ale najíst se, je nezbytnost, základní lidská potřeba,“ popisuje Libor Pelaj.

Srdcem zemědělec, jak sám sebe charakterizoval, na škole vyučuje již třináctým rokem a prostředí Dvořákové dobře zná.

„Na této škole jsem studoval, přesněji na zemědělce v Alšově ulici, která byla později se Střední odbornou školou v Dvořákově ulici sloučena. Mimochodem, pan Brouček mě na střední škole učil,“ říká s úsměvem.

Zemědělský ekonom v bance

Dvaapadesátiletý Libor Pelaj vykazuje k řízení školy kompaktní předpoklady. O zemědělství mluví s viditelným zápalem. A kladný vztah k učení si vypěstoval díky svému středoškolskému učiteli ekonomiky, který jej motivoval k pokračování ve studiu na vysoké škole zemědělské, dnešní Mendelově univerzitě. Tam nakonec také získal titul inženýra v oboru provoz a ekonomika zemědělství. Paradoxně v něm ale nikdy nepracoval. Sametová revoluce Libora Pelaje zastihla uprostřed studií a jako všem, i jemu obrátila život naruby.

„Zemědělská družstva přestávala fungovat v dosavadních parametrech. Ekonomiku si většinou každý zemědělec hlídal sám. Když už, tak hledal agronoma nebo zootechnika, ale záležitosti okolo financí si zpracovával sám,“ popisuje Libor Pelaj vývoj, který ho nakonec zavál do světa financí. V bankovnictví se v průběhu let vypracoval až na ředitele pobočky, v níž setrval do roku 2008.

S přibývajícími roky postupně zjišťoval, že stres a velký tlak na plnění plánů ho vyčerpává stále víc a práce v bance už není takovou radostí jako dřív, což ho vedlo k zamyšlení.

„Začal jsem stárnout a uhnízdil se ve mně pocit, že nastal čas informace a zkušenosti, které jsem načerpal, nějak předat dál. Dospěl jsem k názoru, že nejlepší to bude přes školství. Manželka učí celý život, takže jsem měl povědomí o tom, v čem spočívá podstata tohoto povolání, jaká přináší úskalí a radosti a docela se mi to líbilo. Vždycky jsem jí říkával, že až jednou skončím v bance, půjdu učit,“ líčí Libor Pelaj svou netradiční cestu k vysněnému povolaní.

Návrat domů

První zkušenosti v nové roli získával na Střední škole technické ve Znojmě známé spíše pod názvem Uhlárka. Při jedné z meziškolských návštěv se potkal s tehdejším ředitelem Josefem Broučkem. A to se ukázalo jako osudové.

„Věděl, že pracuji v bance, proto byl překvapený, když jsem mu řekl, že tu teď učím ekonomiku. A zeptal se, proč jsem se neucházel o místo u nich? Tak jsem mu řekl, že až bude hledat učitele ekonomických předmětů, ať mi dá vědět. Během asi půl roku volal a říkal, že ta chvíle nastala,“ vypráví Libor Pelaj.

Přestup na Dvořákovu pro něj byl jakýmsi návratem domů. Do míst, kde před lety dospíval. K oboru, který pro něj byl srdeční záležitostí, přestože jej řadu let sledoval jen zpovzdálí. O to víc si té příležitosti vážil.

„Z banky jsem byl zvyklý na tempo, proto jsem se záhy začal zapojoval do různých projektů, tvorby myšlenek, kam posouvat vzdělávání, jak učení dětem zpříjemnit a podávat zajímavější a zábavnější formou,“ představuje svou vizi Libor Pelaj.

A když Josef Brouček na jaře ohlásil, že na konci školního roku odejde do důchodu, přihlásil se do konkurzu na ředitele, ve kterém uspěl. Rázem před ním vyrostla nová výzva a velký úkol.

„Středoškolský obor agropodnikání a zemědělství jako takové v současné době prožívá zvláštní recesi. Ten obor…