Kdo nešlehá, nemá rád, připomíná před Velikonocemi etnograf Jiří Mačuda

Přesně za týden v pondělí 1. dubna se v ulicích objeví chlapci s pomlázkami a budou (si) koledovat. A nejde o žádný apríl. Velikonoce jsou skutečně za dveřmi, jen letos probíhají už na samém začátku jara. Na mnohé s nimi spojené tradice, zvyky, obyčeje jsme už zapomněli, často se také liší obec od obce. Pojďme si alespoň některé připomenout s etnografem Jiřím Mačudou z Jihomoravského muzea.

Etnograf Jihomoravského muzea ve Znojmě Jiří Mačuda; foto: -jan-

Pro vás musí být Velikonoce velmi zajímavým obdobím. Kde je budete letos prožívat?

Víte, že zatím nevím? Já se totiž zrovna stěhuju. Ale jaké Velikonoce vy vlastně myslíte? Ty až od takzvaného Zeleného čtvrtka až po Boží hod velikonoční? Celkově totiž Velikonoce v lidovém pojetí začínají už mnohem dříve, všeobecně na květnou neděli, takzvanou pašijovou. Letos připadla na 24. března. Žehnají se kočičky v kostele. K tomuto dnu se také vážou pověsti, že se objevují poklady. Většinou tam, kde kdysi byla opuštěná ves, ale hlavně na zříceninách. U nás třeba na Lapikusu, Templštejně, Leskouně.

Tak to už naši čtenáři hledat nestihnou.

Už ne, ale ještě se ty poklady otevírají na Velký pátek, takže šance je.

Pojďme ale popořádku. Ještě před tím nás čeká Škaredá středa, kde se vzal její název?

Dle křesťanského pojetí se měl v tento den mračit Jidáš na Ježíše. V našem regionu si lidé mezi sebou někde přáli vše nejlepší, že dotyčná je škaredá, prostě v nadsázce z legrace. Potom přichází Zelený čtvrtek spojený s různými špenáty a také s pečením jidášů. Někde se pomazávaly medem, většinou ve tvaru spirálky či uzlu, na kterém se měl oběsit Jidáš. Ale jde o vysvětlení druhotné, jedná se o pečivo tvarem známé ještě ve starořeckých obyčejích. Berte to tak. Velikonoce hlavně spadaly do jarní rovnodennosti, křesťanství si ty původní zvyky převzalo. V podstatě muselo, jinak by vlastně nemohlo existovat.

Ve čtvrtek také odlétají zvony do Říma.

A začíná se hrkat. Ve většině trvale osídlených lokalitách na Znojemsku se ten zvyk udržel bez přerušení, hlavně na Jevišovicku a Moravskokrumlovsku. Čili se tam hrká pořád. Kontinuita v Podyjí končí rokem 45 a ještě i dřív, kdy začala válka.

Přeskočme na Velký pátek, o kterém už padla řeč.

Tehdy se nesmělo pracovat se zemí, což se velmi přísně dodržovalo. Takže s těmi poklady to je dvojsečné – a pozor na to! Ke známým zvykům patřilo…