Kamil Tomek: K angažmá v Rotundě přistupuji zodpovědně

Kamila Tomka, sympatického mladého muže a tátu dvou malých kluků, jste v minulosti mohli potkávat coby průvodce ve znojemském podzemí. Nyní je jeho vedoucím a pod placem má i expozici pivovarnictví. Patří také k tvářím vinobraní a aktivně hraje v Divadelním spolku Rotunda. Práce až nad hlavu. Teď se intenzivně připravoval na derniéru divadelní hry Plynové lampy, kde hraje jednu z hlavních rolí, galantního muže ve středním věku, pana Manninghama. Jenže! Představení bylo nakonec zrušeno.

Co vám vlastně vůbec zhatilo plány?

Chřipka. Onemocněla nám kolegyně a my nemáme alternace. Derniéru jsme museli posunout. Konkrétní náhradní datum už je venku – 4. března. Takže přijďte. Začátek tradičně v devatenáct hodin a samozřejmě lístky zůstávají v platnosti. My si ale budeme muset znovu doma zopakovat text a pak si dáme v divadle zkoušku, takzvanou oprašovačku. To je nezbytnost, když hrajeme po určité době. Vždyť naposled jsme Lampy uváděli, musím se podívat do kalendáře, už to vidím, v listopadu.

Nejste nakonec rád, že se vám loučení s Plynovými lampami trochu posunulo? Přece jen, pak už si svou roli zřejmě nikdy nezahrajete.

Já už jsem byl na derniéru nastaven a už jsem počítal s tím, že se mi uleví. Takže spíše ne. Je to samozřejmě smutné loučení, role Manninghama pro mě byla ale velkým zářezem, trochu jsem si sáhl na dno a obětoval jí spoustu energie a času, byla proto pro mě velmi náročná a vyčerpávající. I když nádherná. V každém případě bývám před představením pokaždé ve velkém napětí. Nesmí na mě nikdo ani mluvit, mám nervy na pochodu, přepínám do jiného módu a úplně se nevrátím ani hned po děkovačce. Mimochodem, na premiéře zrovna této hry jsem dokonce málem na konci omdlel. Úplně jsem zbledl. Musel jsem se pak jít polít studenou vodou.

Znamená pro vás amatérské divadlo ještě něco víc, než jen zajímavého koníčka?

Dobrá otázka. Určitě i něco víc. Formou mého přístupu. Ať to nezní samolibě, ale já…