„Je o potvrzení, že má smysl pokračovat,“ říká oceněný Jiří Ludvík

ROZHOVOR   Vedle operní pěvkyně Magdaleny Kožené, dramaturga Petra Oslzlého, hokejového brankáře Lukáše Dostála a uznávaného vědce Davida Kosaře se v minulých dnech ocitl prezident Hudebního festivalu Znojmo Jiří Ludvík. Společně s dalšími jedenácti osobnostmi z různých oborů převzali v Brně prestižní Cenu Jihomoravského kraje za rok 2024. Mezi dřívějšími oceněnými byli například Dagmar Havlová, Milan Uhde, Gustav Brom nebo Vojtěch Cikrle.

„Je jedno, jestli někdo stojí na operním pódiu, ve vědecké laboratoři, nebo se naplno věnuje pomoci druhým.

Každý z oceněných ukazuje, že lidskost, odbornost a odhodlání mají sílu měnit věci k lepšímu. A za to jim patří náš velký dík,“ uvedl hejtman Jan Grolich, který ceny za loňský rok předával.

Jiří Ludvík ji dostal za přínos v oblasti umění. Festival, který vede od jeho samotného začátku, oslavil loni jubilejní dvacáté výročí. K pravidelným účinkujícím patří například světově uznávaný operní pěvec Adam Plachetka, patronem festivalu je houslový virtuos Pavel Šporcl. I tuto skutečnost kraj ve svém zdůvodnění uděleného ocenění zmínil. Otázka Jiřímu Ludvíkovi se tedy přímo nabízí:

Nevyužil jste příležitost při předávání ceny a nezeptal se Magdaleny Kožené, co ji také dostala, zda by na festivalu někdy nevystoupila? Mohla by se stát další slavnou účinkující.

S Magdou se znám a máme poměrně přátelský vztah. Jenže ona má se svým manželem Simonem, mimochodem velmi úspěšným a uznávaným dirigentem, pravidelně v době konání festivalu dovolenou. Už přes dvacet let to nemění. V červenci oba úplně vypnou. Ale už nějakou dobu spolu mluvíme o tom, že by přijela do Znojma aspoň na nějaký samostatný koncert mimo festival.

A co Petr Oslzlý? Je to bard nejen brněnské kultury, znáte se také?

Chvíli jsme si povídali a bylo mi skutečně velkou ctí ocitnout se v tak skvělé kulturní společnosti mezi těmi dvěma legendami. Ale i ostatní, kteří tam s námi byli, jsou úžasní lidé. Až jsem si říkal, jestli se nemám trochu stydět, že jsem tu cenu dostal i já. 

Kdy jste se o ocenění dozvěděl?

Zprávu jsme obdrželi už koncem roku s tím, že oficiální předání proběhne až na jaře. Do té doby jsem to nikde nezveřejňoval. Vnímám vše spíše jako vyjádření obecné podpory kultuře a jejímu významu. Vedle vědy, zdravotnictví, sportu a dalších oborů má kultura také své nezastupitelné místo. Přesto často nemá na růžích ustláno. Pokud jde o finance a musí se škrtat, bývá vždy první na řadě. I proto je důležité, že podobná ocenění upozorňují na její význam pro celou společnost.

Pro vás ale nejde o první ocenění za Hudební festival. Víte, kolik jste jich za ta léta získali?

Myslíte, že už vypadám jako ruský generál s hromadou medailí? Ale vážně, nevím přesně. Festival získal ocenění od města Znojma, od senátora Tomáše Třetiny, takže celkem asi tři. Za dvacet let. To znamená jednu cenu zhruba za sedm let.

Vnímáte to jako výzvu do další práce?

Rozhodně ano. Jde o potvrzení, že má smysl pokračovat. Organizace festivalu není nikdy jednoduchá a každý rok vstupujeme do rizika. Například zda nám vyjdou finance a nevzniknou dluhy. Jsme nezávislý festival. Tohle ocenění je motivací zůstat, tlačit tu káru dál a věřit, že to, co děláme, má smysl a je to velká služba městu.

Na závěr trochu záludná otázka. Kdyby to šlo, jakou cenu byste ještě rád získal?

Kdybych si opravdu mohl vybrat, chtěl bych Nobelovu cenu za to, že se mi podaří dojednat mír na Ukrajině.

Alžběta Janíčková