Jana Valášková: Životní styl máme ve svých rukou, ale ne všichni

Životní styl si dnes berou na paškál skoro všichni. Duchovními počínaje a patology konče. Diskuze o tom, co zdravým životním stylem ještě je a co už jím není, neberou konce. Teprve až onen obligátní konec, který vyhlíží nás všechny, odhalí tajemství tohoto stylu docela přesvědčivě. Anebo jinak řečeno, kdo s čím zachází, tím také schází. Jana Valášková, pracovnice sociálních služeb Domova pro seniory v Plavči by o životním stylu mohla napsat román. Místy smutný, mnohdy nadějný anebo občas dokonce také veselý. Ostatně takový, jaký dokáže být život sám.

Paní Valášková, vaše tříletá praxe v plavečském domově důchodců je dostatečně dlouhou dobou, abyste mohla říct, zač je pečovatelského chlebíčku loket. Nelitovala jste, že jste si zvolila tuhle psychicky náročnou práci?

Kdybych zalitovala jen chvilku, tak už bych byla dávno pryč. Tahle práce buď odradí první týden, anebo vás zocelí natolik, že vytrváte. A vzápětí poznáte, že nejde o práci, ale o poslání. Starat se o lidi, kteří se nacházejí v poslední fázi svého života, je velice zvláštní, protože se v mnohých z nich dá listovat jako v otevřené knize.

O čem tato kniha vypovídá?

Především o tom, jaký životní styl si zvolili. Někteří mají napsáno na čele, že jejich celoživotním krédem byla strava a hlavně pohyb, který u mnohých nepřinášel sport, ale těžká práce především v zemědělství.

A přestože tohle propagoval už čínský filozof Konfucius v roce 551 před naším letopočtem, dodneška jeho moudrou radu nerespektujeme. Tedy abych byla přesná, respektuje ji pouze ten, kdo chce.

Dá se tato pravda odečítat z lidských tváří? 

Velice snadno, a to nejen v domově pro seniory, ale všude okolo mě. Zkrátka v celé lidské společnosti nejen z tváří, protože životní styl nezatajíte. Znala jsem člověka, jenž byl aktivní až do svých nedožitých čtyřiaosmdesáti let. Jezdil autem, cvičil, plaval, miloval život se vším všudy. Ten člověk byl zářným příkladem správného životního stylu. Žil správně a byl mnohem zdravější a soběstačnější. Pro další příklady nemusím chodit daleko. Můj děda i otec pracovali až do své smrti. Otec umřel, když si chtěl uvařit kávu, děda, když se chystal do práce. Smrt si sice pro ně přišla, ale oni jí během života nekráčeli naproti.

Myslíte si, že moderní společnost zdravému životnímu stylu napomáhá aspoň trochu?

Spíše zdravotnímu stylu hází klacky pod nohy. Ale není to osudové, je to na každém z nás. Moderní civilizace funguje systémem, který…