Americké Vánoce: Stromek gratis, žádná svíčka a velké cukroví

Města Whitefish v americké Montaně a Znojmo dělí od sebe sedm a půl tisíce kilometrů. Vzdušnou čarou. Z Prahy tam letíte přes dvaadvacet hodin a ocitnete se uprostřed krajiny Skalistých hor s průzračnými jezery. Lidí tam bydlí v porovnání s námi jako šafránu. Ale i my máme co nabídnout, a proto už sedmnáctým rokem jezdí z Whitefishu k nám do Znojma letos dvaaosmdesátiletý Don, bývalý učitel přírodních věd, a jeho o čtyři roky mladší manželka Ruth, bývalá zdravotní sestra. Tráví zde pravidelně část roku. Před Skalistými horami tak dávají přednost Národnímu parku Podyjí. Než začátkem prosince odjeli po šesti měsících zase domů, stihli jsme si povídat v bytě jejich kamarádky a zároveň překladatelky Emy.

Fascinuje mě, že tak dlouho jezdíte do Znojma. Jak vás to vůbec napadlo?

Don: Ano, sedmnáct let sem jezdíme a nemůžeme se vždy dočkat. Zamilovali jsme si to tady. Znojmo je hluboko v našem srdci, i ta okolní krajina je nádherná, máme tady mnoho kamarádů, je to náš druhý domov. Ale také bychom tomu nejdřív nevěřili. Nejdřív jsme se u nás ve Whitefishu seznámili s Jarkem a Emou Chudobovými ze Znojma. Oni tam přijeli učit na střední školu Whitefisch High v rámci Fulbrightova stipendia, které umožňuje roční výměny středoškolských učitelů. Zároveň navštěvovali naši protestantskou církev. Zajímalo nás, co je to za zemi, ta Česká republika. A potom, když se vraceli do Znojma, pozvali nás, abychom se za nimi přijeli podívat. Nejdřív to bylo na dva týdny, protože manželka ještě pracovala, ale já byl už čerstvým důchodcem. Pak jsme si pobyt postupně každý rok prodlužovali a dvakrát jsme přijeli i na půl roku. Pronajímali jsme si tady tehdy natrvalo kvůli tomu byt. Teď sem jezdíme jednou ročně na tři měsíce.

Co tady pořád děláte, nenudíte se?

Don (velký smích): Vždycky si půjčíme od někoho auto a jezdíme na výlety. Oblíbili jsme si hodně přírodu Národního parku. Milujeme třeba Šobes, máme rádi vycházky z Čížova do Hardeggu a také do Havraníků na vřesoviště, je nádherné. Navíc mým velkým koníčkem je fotografování a pro mě je zážitek fotit zdejší květiny.

Ruth: Baví nás také vaše historie, přímo ty staré budovy ve Znojmě. Když my máme u nás v Montaně budovu postavenou před sto lety, je to pro nás už vzácná historická památka. Ale tady?

A jak přijímáte českou kuchyni, co vám tady chutná?

Ruth: Úplně všechno. Líbí se nám, že na klasický oběd máte polévku, to je u nás nezvyklé, polévka je v Americe spíše hlavní chod.

Je podle vás velký rozdíl mezi Američanem a Čechem? 

Don: Všude jsou určitě lidé dobří a zlí. Ale tady se…