MUDr. Dalibor Štambera: Přestáváme sociálně žít, protože strach je větší, než si zasloužíme

MUDr. Dalibor Štambera ve třiceti seděl v zastupitelstvu, ve dvaatřiceti v parlamentu, v osmatřiceti na židli ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny a ve čtyřiačtyřiceti letech se stal náměstkem ministra. Byl jeden z prvních, jehož jsme začátkem roku oslovili v souvislosti s koronavirem. Považujeme i dnes jeho stanoviska, kdy se virus opět hlásí o slovo, za stejně fundované, třebaže se liší od názorů těch, co nás straší od rána do večera.

Pane doktore, lidé se bojí, co bude dál?

Jako čerstvý šedesátník a starý astmatik bych se měl klepat strachy. Nikoliv. Na druhou stranu se nebojí jen blázen nebo nezodpovědný hazardér. Jenomže i strach musí být adekvátní. Vždyť my už přestáváme normálně sociálně žít. Nestýkáme se, nevyhodnocujeme správně realitu, přestáváme sledovat kulturu… Školský systém už nehodnotím vůbec – dítě s mírnou rýmou je z hodiny na hodinu vyloučeno ze školní docházky. Přitom průběh onemocnění koronavirem – alespoň dosud – je v drtivé většině mírný. Na počátku pandemie jsem ovšem i já podlehl atmosféře absolutního strachu a varoval, že se nejedná o klasickou chřipku, protože smrtnost koronaviru je vyšší. Dnes se ukazuje, že jsem se mýlil, a nebojím se to přiznat. V loňském roce zemřelo v důsledku chřipky (jen během jarní sezony) asi 1500 osob. S koronavirem zatím 560. Navíc ti lidé umírali opravdu na komplikace chřipky, ne s chřipkou na jinou chorobu, jak je to ve většině případů úmrtí u koronaviru. Ten strach není adekvátní situaci.

Přesto dnes strach hraje první housle.

Nevěřme všemu, co je nám předkládáno k uvěření. Uvědomme si, že prostředky proti nákaze koronaviru dnes dobře živí určitou část ekonomických kruhů. Nemám rád konspirační teorie, ale nemá někdo zájem na tom, aby byl strach přiživován? Vzhledem k tomu, že se dostanu k určitým informacím přímo v Praze, vím, že se nedá ani tato alternativa zcela vyloučit.

Pokusme se zůstat nohama na zemi, co byste navrhl?

Místo zmatečného a překotného testování, které jen logicky zvyšuje počet zjištěných nakažených, bychom měli vyhodnocovat především změny chování viru a opravdová rizika. Známe již rizikové skupiny, měli bychom se na ně tedy zaměřit a cíleně je chránit a poskytovat jim přednostně veškeré dostupné ochranné prostředky a cílit na ně karanténní opatření. Tak, jak to kupříkladu provádí Město Znojmo, které dokonce do školských zařízení všem pedagogickým pracovníkům distribuovalo respirátory.

Zatím to ale vypadá, že největšími odborníky jsou politici s ústenkou.

Rouškokracie je často skloňovaný termín, který napovídá, že politické zájmy zde hrají vysledovatelnou roli, poněvadž rouška je pro ně snadno využitelným i zneužitelným argumentem.

Můj recept je jednoduchý. Přežil jsem oslavu vlastních šedesátin, pobýval nějakou dobu v Chorvatsku, abych posílil průdušky sužované astmatem, a jsem připraven v pozitivním duchu, třebaže ostražitě, čelit věcem příštím. Chorobám všeho druhu, životnímu štěstí, lidské blbosti i volbám.

Když už jste připomněl volby, dobře vybrat kandidáta je možná těžší, než zvládnout koronavirus. Copak vám nikdo nenabídl, abyste se zúčastnil taky?

Nějaké nabídky činěny byly, ale necítím se na to, abych ve svém věku odváděl v senátní lavici stoprocentně užitečný výkon. Mám nějakou představu, jak strávit podzim života a kariéra politika to rozhodně není. Podílím se na několika zajímavých nadregionálních zdravotnických projektech, mám své pacienty v ordinaci, starám se o malé vinařství a hlavně mám také hodnou manželku, šest dcer a šest vnuček. To je myslím slušná náplň pro život seniora.

Jak vůbec hodnotíte znojemský senátní sedmilístek?

Je jich opravdu sedm? O některých skoro nevím… Trochu si dělám legraci, poněvadž veškerá volební klání, jichž jsem byl v životě svědkem, mi připadala v mnohém zvláštní.

Položím otázku, kterou mnozí považují za takřka intimní a zdráhají se na ni odpovědět: Koho budete volit?

Tajit, koho budu volit, považuji trochu za pokrytectví. Vnímám čtyři výraznější osobnosti, které se veřejně prezentují. Politicky i pracovně jsem nyní asi nejblíže hnutí ANO, ale to – bohužel – nedokázalo postavit vlastního kandidáta.

Vždyť kandiduje ředitel nemocnice…

Domnívám se, že senátor by měl být především z regionu, protože tím demonstruje svůj osobní vztah k lidem, kteří zde žijí. A to pan ředitel nemocnice – a nejen on – není, třebaže se tak snaží všichni tvářit. Další podmínku spatřuji v tom, že kandidát by v regionu měl mít už něco pracovně a politicky za sebou, protože voliči potřebují na jeho práci vidět, aby ji mohli posoudit.

Tak dobře, s pravdou ven, komu tedy hodíte svůj hlas?

Pro mě je nejvýraznější osobností současný starosta Znojma, ale mohu se mýlit, což není vyloučeno nikdy.

Není příliš mladý na výkon senátorské funkce?

Není to jen o věku. Pro mě je důležité, že starostu nepovažuji za představitele takzvaného kinder-managementu, tedy moderních mladých manažerů, kteří vyjdou z vysoké školy a hned všechno vědí, vše zařídí, všude byli a telefonní seznam znají zpaměti. Chybí jim pokora, vztah k autoritám, ale hlavně zkušenosti. Myslím, že radnice právě v době koronavirové krize dokázala, že se k problémům postavit umí a nebojí se převzít odpovědnost a současně se nebojí přiznat chyby. To považuji za stěžejní. Nepokazí nic jen ten, co nic nedělá.

Mimochodem, jak vnímáte současného senátora Pavla Štohla?

Velmi schopný člověk, jenž dokázal ve Znojmě vybudovat vysokou školu a v Senátu odvedl spoustu mravenčí práce. Poněkud se sice pro veřejnost politicky ztratil, ale to neumenšuje jeho zásluhy.

Připravil: Vlastimil Mrva