Iva Landro, průvodkyně, kterou práce stále baví
Už osm let Iva Landro provádí návštěvníky v Domě umění na Masarykově náměstí při Jihomoravském muzeu ve Znojmě. Když jsem za ní přišla „oslavit“ Mezinárodní den průvodců (21. únor), tedy udělat s ní rozhovor o slastech a strastech její profese, přivítala mě upřímným úsměvem. Je skutečně ženou na svém místě.
Jak jste se k práci průvodkyně vůbec dostala?
Dlouhodobě jsem žila s rodinou v zahraničí na jihu Itálie. Vždy jsem tam pracovala v kolektivu mnoha lidí. Byť se jednalo výhradně o soukromý sektor a různé mé úvazky tam měly často nevalnou perspektivu. Jih Itálie není svojí nabídkou pracovního trhu bohužel ideálním prostředím. Po návratu před dvanácti lety s manželem do rodného Znojma jsem začala hledat zaměstnání, které by odpovídalo mojí nátuře. To samozřejmě nebylo vůbec jednoduché. Tehdejší vlna ekonomické krize se podepsala na skutečnosti, že jsem změnila vícekrát zaměstnání. Nepatřím ale určitě k těm, co se těžkostmi dají odradit. Jak už to bývá, čirou náhodou se mi na stole jednoho dne ocitly místní inzertní noviny. Vykoukl tam na mě inzerát v podobě výběrového řízení na práci průvodkyně pro Jihomoravské muzeum. Dodnes si živě pamatuji na ten osudný den a pocit obrovské radosti, když jsem otevřela mail s informací, že jsem nakonec ze všech potenciálních uchazečů na tuto pozici byla vybrána právě já. Ještě se mi od té doby nestalo, že bych ráno přišla do Domu umění a řekla si: tohle mě nebude dnes bavit.
Hezky řečeno, ale nikdy není vše černobílé. Co je podle vás v profesi průvodkyně nejdůležitější?
Musíte mít rád lidi. To je určitě základní předpoklad. A taky nosit někde uvnitř vlastního srdce instituci, pro kterou pracujete. Nevnímat tuhle práci jako povinnost a nutnost, spíše jako odměnu a prostor k dalšímu poznávání sebe a ostatních. Od tohoto se pak už vše ostatní přirozeně odvíjí v jakési přímé úměře. Osobně si myslím, že bez těchto kreditů je asi lepší se orientovat na jiný typ práce. Pro návštěvníky rozhodně.
Někdy mohou být ale nepříjemní. To se pak takové představy o ideálním průvodci zvládají obtížněji.
Jsme veřejný prostor, zakoupení samotné vstupenky ještě samozřejmě negarantuje morální statut samotného jedince. Samozřejmě, občas se může stát, že přijde někdo, dejme tomu méně přístupný. Ale i on nakonec z našich…
Reklama
Celý článek najdete v aktuálním vydání Znojemska na všech novinových stáncích nebo online zde.