Dnešní den 22. dubna je hanzelko-zikmundovský
Kdysi hodně dávno v dubnu byly odstartovány výpravy cestovatelů Miroslava Zikmunda a Jiřího Hanzelky na dvě velké cesty (roku 1947 do Afriky a Ameriky a 1959 do Asie). Prosiměřičtí a znojemští zikmundologové se ovšem právě dneska vpodvečer sejdou u pietního místa v ulici Cestovatelů H+Z v Prosiměřicích. Stejně tak pravidelně činí 14. února a 1. prosince (narození a úmrtí Miroslava Zikmunda), kdy si připomínají neopakovatelné dílo legendárních cestovatelů a jejich význam pro československé poznávání světa.
Páni inženýři Hanzelka se Zikmundem byli od roku 1992 čestnými členy prosiměřického klubu, pan Zikmund navíc od října 2008 byl také čestným občanem Prosiměřic, kam od roku 1994 téměř pravidelně každým rokem přijížděl na setkání přátel turistiky a cestování CESTY.
Uvědomil jsem si, že už více než dva roky uplynuly od okamžiku, kdy se Miroslav Zikmund vydal na expedici poslední. A že nám vzácně inspirativní setkání s ním velmi chybí, o tom nepochybujte. Ponořil jsem se proto už poněkolikáté do téměř metrové hanzelko-zikmundovské řady knih a vylovil pár vzpomínek…
Obzvlášť zajímavá je ta ze země vycházejícího slunce, kde pobývali od února do června 1963 a vnímali Japonsko – tak, jak ostatně byli zvyklí celý svůj cestovatelský život – velice pozorně. Domníval jsem se, že Miroslava Zikmunda znám dost dobře. Jenže něco bylo přece jen poněkud jinak.
Během analýzy tamní politické a ekonomické situace viděli Hanzelka se Zikmundem fungující zemi a uvědomovali si, že také Československo není ekonomicky i společensky tak docela vzdálené od japonských reálií. Technicky bylo díky českým zlatým ručičkám a fortelu na dobré úrovni, a proto dva cestovatelé navrhovali u nás velmi tvrdé a zásadní změny, abychom se té geograficky vzdálené zemi více přiblížili.
Pan Zikmund o tom několikrát mluvil, ale byl to názor velmi naivní. V japonském prostředí se mu změny u nás jevily jako možné. V Japonsku vznikl dojem, že země míří k levicové orientaci, že levicové strany a silné odbory posilují. A že stačí v Československu jen krůček, abychom byli jako Japonci.
Zikmundovo přesvědčení nebylo podbízivé, ale upřímné, třebaže vyplývalo z naivního okouzlení. A možná právě z tohoto okouzlení vzešel – s časovým odstupem zdánlivě nepochopitelný – vstup do komunistické strany, ze které byli oba cestovatelé později vyloučeni.
Miroslav Zikmund to nejednou komentoval jako svůj první omyl.
Po Japonsku, zemi fungující po všech stránkách jako švýcarské hodinky, vstupují pozitivně vyladění cestovatelé do reálného pekla sovětského východu a logicky zažívají obrovský šok.
Oba světaznalí inženýři udělali další tragickou chybu. Nikdy jsme spolu s panem Zikmundem na toto téma nehovořili, a už to bohužel nestihneme, ale bylo by zajímavé zjistit, zda tento úhel pohledu, přiznání druhého omylu cítili.
Po Japonsku vstoupili do reality drsné a zaostalé jižní Sibiře, což musel být pro pozitivně vyladěné komerční ekonomy nevýslovný skok do propasti. Cesta do pravěku. V tom zlomu byl naplánován tak trochu vadný koncept výpravy. Kdoví, jak by se jejich život odvíjel, kdyby nejprve projeli Sovětským svazem od Moskvy po Vladivostok – a teprve potom studovali asijského tygra za japonským mořem i celou jihovýchodní Asii.
Mezi řádky se nedá vyčíst, že mužici byli – daleko od Moskvy – zásadně a zoufale nespokojeni se svým zaostalým údělem.
Nevyslovenou otázkou zůstává, zda nebyli spokojenější než my dnes. Zda neměli v širokých ruských duších větší pohodu, než Japonci stresovaní současným vražedným tempem na vrcholu světové civilizace.
Nemohu nepřipomenout, že díky těmto pánům cestovatelům dnes vyjíždějí do světa bez hranic tisíce mladých následovníků Hanzelky a Zikmunda, a to nejen 22. dubna.
Tento den mám v duši jako svátek – zatím nevyhlášený Den československého cestování.
Mgr. Jaromír Polák
Klub cestovatelů
Hanzelky a Zikmunda
GLOBE Prosiměřice