Také Podyjí hrozí zamoření odpadkouši

Tři odhozené televize našli loni pracovníci Správy Národního parku Podyjí při uklízení lesa. Každý rok odstraňují desítky kilogramů dalších odpadků – pet lahve, plechovky, dětské plínky, použité dámské vložky, v poslední době navíc roušky a respirátory. Všechny tyto věci se mění v odpadkouše a získávají vlastnosti živé bytosti. Tvrdí to autoři celostátní informační kampaně, v níž návštěvníky parků zábavnou formou vybízejí, aby po sobě uklízeli a stali se lovci odpadkoušů.

„V okamžiku přesunu do zeleně se dříve užitečná věc změní v zákeřného odpadkouše. Nezničitelného, prakticky nesmrtelného, nevychovatelného, zřídkakdy recyklovatelného. Tvora s perspektivou stoletého spokojeného života na čerstvém vzduchu. Odpadkouši jsou morem národních parků. Je to invazivní čeládka, která hyzdí a otravuje přírodu.“ vysvětlují autoři kampaně s trochou nadsázky a humoru v informačních letácích. Ke spolupráci přizvali herce a režiséra Jakuba Koháka neboli kapitána Hejkala, představujícího symbolického bojovníka. Až ho tedy pomocí své fantazie při procházce Podyjím uvidíte, nelekněte se. Kromě střetů s odpadkouši se snaží sblížit s krásnou vílou Thayanou, zdejší strážkyní řeky Dyje.

Bohužel, boj s odpadky není romantickou pohádkou, ale smutnou realitou. Ředitel národního parku Podyjí Tomáš Rothröckl proto jakoukoliv pomocnou iniciativu vítá.

„Efekt se však dá složitě změřit. V některých věcech se lidé nemění. Jsme nejmenším parkem a menší území se uklidí snáze. Jde ale o velmi diskutabilní výhodu, protože se Podyjí pyšní tak dramatickým terénem plným strmých stěn, hluboce zaříznutých údolí nebo kamenných moří, že si tu odpadkouši snadno najdou miliony skrýší, z nichž pak nečekaně vylézají, případně v nich jen skrytě a zákeřně škodí. Lovci odpadkoušů se u nás mnohdy mění v detektivy. O to si jejich práce více ceníme. Dokonce zvažujeme, že bychom analýzy ulovených odpadkoušů nabídli podnikům jako marketingové výzkumy. Z nedopalků smrdutých jsme například schopni vyčíst, která značka cigaret je nejoblíbenější mezi milovníky čerstvého vzduchu,“ navrhuje ředitel Tomáš Rothröckl.

Právě nedopalky cigaret, lidově vajgly, dělají ochráncům přírody velké starosti, rozkládají se desítky let.

V parku se přitom ani kouřit nesmí, připomíná vedoucí oddělení terénní služby Petr Lazárek. „Nedopalků odklízíme tisíce. Přitom stačí tak málo. Respektovat jednoduché pravidlo. Co si do přírody přinesu, to si odtud také odnesu. Funguje v mnoha zemích, třeba v Rakousku. Proč to nejde u nás?“

Je to velmi podnětné a hodné k zamyšlení.

-jan-