Jen dělám to, co mi je vlastní, říká Daniel Kasan o sportu i o cestování s Andělem

Třicet let ve funkci ředitele školy, a přesto neztrácí chuť ani nadšení. Daniel Kasan, ředitel základní školy v Příměticích, je bývalý hokejista, stále aktivní volejbalista, milující manžel a hrdý otec. Osobnost, která dokazuje, že život nemusí mít jen jednu rovinu. Otevřeně mluví o práci, rodině, sportu i radosti ze života.

Pane Kasane, jste známý jako aktivní sportovec. Co vás vlastně přivedlo ke školství a později i k vedení školy?

Moje cesta ke školství byla jasná poměrně brzy. Odmalička jsem se věnoval sportu na výkonnostní úrovni, zpočátku především hokeji. Chodil jsem do sportovní třídy na ZŠ Mládeže ve Znojmě, a právě tam mě velmi výrazně ovlivnil učitel Pavel Lampart. Chtěl jsem být jako on a už tehdy jsem věděl, že se chci stát učitelem tělocviku, takže jsem postupně dělal kroky, které vedly k naplnění tohoto cíle. Období gymnázia bylo o něco náročnější, protože sport a další aktivity pro mě byly v té době přednější než škola, čemuž odpovídaly i výsledky. 

Když mě během vysokoškolského studia oslovil ředitel Josef Molín s tím, zda bych mohl zastoupit chybějícího učitele, některé mé bývalé učitelky nesly poměrně těžce, že jsem se stal jejich kolegou. Po dokončení studia jsme se s manželkou chtěli osamostatnit, a tak jsme si do učitelských novin podali inzerát, že manželský pár hledá zaměstnání. Dostali jsme nabídku z Podivína u Břeclavi, a protože jsme oba sportovci a surfaři a v blízkosti byla možnost surfování na Mušově, nabídku jsme přijali. Získali jsme zde i státní byt, a nakonec jsme tam zůstali asi devět let. Narodil se nám tam i syn Honza. Začínal jsem jako mladý učitel a instruktor lyžařských kurzů – jedna aktivita střídala druhou. Po čtyřech letech mi tehdy řekli: „Náš ředitel končí. Chlapče, pojď na ředitele!“ Šel jsem do toho a pozici jsem získal. Byla to skvělá zkušenost. Když se ke mně asi po pěti letech dostala informace, že na ZŠ Prokopa Diviše v Příměticích končí ředitel Zahradníček a je vypsán konkurz, přihlásil jsem se. Jezdívali jsme sem za rodiči, měl jsem tu spoustu kamarádů, a tak jsem to zkusil. Nějaké zkušenosti jsem už měl, navíc jsem si v Podivíně vyzkoušel zavedení právní subjektivity školy, což zde ještě nebylo. Nakonec to vyšlo – a od té doby jsem tady.

To už je tedy pěkná řada let v ředitelském křesle.

Funkci ředitele vykonávám od roku 1996, na této škole od roku 2001.

A jaké byly vaše začátky na této škole?

Když jsem nastoupil, potřeboval jsem k sobě nového zástupce. Oslovil jsem Mária Zeleného. Měl tehdy po úrazu kolene nohu v sádře, setkali jsme se v létě a já ho přesvědčoval, aby do toho šel se mnou. Věděl jsem, že je volejbalista, a já se tomuto sportu už tehdy také věnoval. Právě v té době se zde rozjížděly sportovní třídy, které založil pan Miroslav Vocilka. Vznikla sportovně zaměřená škola, kde jsme společně se skvělým týmem učitelů dali tomuto směru zelenou. Škola i její agenda se postupně velmi dynamicky rozrůstají. Tento vývoj s sebou přinesl potřebu zavést pozici druhého zástupce ředitele, kterou převzala Lenka Medunová. Tato spolupráce se velmi osvědčila a funguje výborně. Máme tady opravdu skvělý tým. Sám bych nedokázal vůbec nic. Je to báječná spolupráce s panem Zeleným, s paní Konečnou v kanceláři, s učiteli a asistenty, s kuchařkami i všemi provozními zaměstnanci. Musí si to sednout. A komu se tady nelíbí, ten tady prostě není. 

Jaká je vaše aprobace? Co jste učil kromě tělocviku?

Mám aprobaci tělesná výchova, zeměpis a sexuální výchova.

Sexuální výchova jako studijní obor na pedagogické fakultě?

Ano, sexuální výchova se vyučovala jako samostatný předmět. Byl to skvělý jednohodinový předmět pro osmý a devátý ročník. Žáci se zde otevřeně seznamovali s informacemi – od fyziologických změn přes první vztahy až po onemocnění či rizikové jevy. Byli tak dobře informovaní. Za mě to byl opravdu výborný předmět.

Vaším hlavním zaměřením byla a je ovšem výuka tělocviku. Co podle vás sport dětem přináší, co jim běžná výuka dát nemůže? A jak se daří skloubit vzdělávání a sport na každodenní úrovni?

Sportovci mají výhodu v tom, že…