Rodák ze Strachotic Alois Šinogl míří do Kataru na mistrovství světa v motorovém paraglidingu

Za pár týdnů bude jméno Alois Šinogl rezonovat ve vzduchu nad Katarem, kde se zúčastní mistrovství světa ve slalomovém motorovém paraglidingu. Soutěž v odvážném a trochu nebezpečném sportu proběhne ve městě Lusail, přičemž samotný závod je srovnáván s akcí Red Bull Air Race, avšak s odlišnou, pomalejší dynamikou. „My létáme stovkou, oni rychlostí téměř čtyři sta kilometrů v hodině,“ vysvětluje Šinogl.

Pro 28letého rodáka ze Strachotic byla kvalifikace na mistrovství světa v Kataru, které proběhne mezi 1. a 14. únorem, výsledkem dvouletého členství v reprezentaci, kde aktivně soutěží na evropských tratích. Kvalifikaci si zajistil třetím místem na mistrovství České republiky loni v září na Pálavě. V současné době patří k dvanáctičlennému českému reprezentačnímu týmu, kde je nejmladším členem.

„U nás je sice pilotů málo, zato na velmi vysoké úrovni. O to je těžší se probojovat mezi nejlepší,“ říká Alois Šinogl, jenž létá s technikou od českého paraglidingového výrobce Ozone Czech.

Soutěže v motorovém paraglidingu se odehrávají ve výšce pěti až šesti metrů nad vodní plochou, kde piloti prolétávají různými trasami mezi pylony ve stokilometrové rychlosti. Závodník musí letět danou trasu přesně podle zadání, a každá větší odchylka může znamenat diskvalifikaci v soutěžním kole. Soutěž je o rychlosti a klíčové je nejen umění pilota, ale také kvalita vybavení, což není levná záležitost.

V červnu loňského roku se Alois Šinogl umístil na desátém místě na mistrovství světa ve španělském Bornosu, kde soutěžilo 45 pilotů. Letos má možnost překonat svůj úspěch v mistrovství světa v Kataru, kam se registrovalo 70 pilotů z celkem 12 zemí světa, a kde budou soutěžit v závodech na trati vytvořené mezi osm metrů vysokými pylony. Každý pilot si musí naučit trasu během deseti minut a letět ji co nejrychleji.

„První zhruba tři dny jsou tréninkové na rozlítání. Pak máme zadaných asi čtyřicet různých tras, které prolétáváme a každou letíme pouze jednou. Na naučení trasy máme pouhých 10 minut. My si pak na souši po českém stylu dáme kužely na zem v rozpoložení pěti pylonů a mezi nimi běháme, abychom si trasu nahráli do hlavy. Pak když už letím, není v té rychlosti čas přemýšlet nad trasou,“ přibližuje Alois Šinogl.

Za zmínku stojí, že sportovci v motorovém paraglidingu čelí nejen těmto technickým výzvám, ale i nebezpečí, které přináší rychlost a nízká výška nad vodou. I přesto, že se někdy stává, že letec skončí ve vodě, zatím naštěstí všechny takové incidenty skončily bez vážnějších následků.

„Na mistrovství světa ve Španělsku spadlo snad pět letců. Ale naštěstí se nic vážného nestalo. Vždycky se jen oklepali, usušili výstroj a v dalším kole opět letěli,“ říká Alois Šinogl, kterého k létání přivedl jeho otec.

„Odmalička jsem s rodiči jezdil po závodech jako divák a zamiloval si siluetu padáku při západu slunce. Vypadá to jako by člověk visel pod banánem. Sice doma bylo rogalo, ale já jsem si jednou přivezl padák a bylo to. Na první závody jsem šel, když jsem měl pilotní průkaz teprve dva měsíce. Tam jsem se scuknul se správnými lidmi, kteří mě posunuli dál. Slíbil jsem jim, že je jednou přelítám. A honíme se dodnes,“ dodává s úsměvem Alois Šinogl.

-bur-