Pane Zikmunde, chybíte nám…

Dnes (v pondělí 1. prosince) jsou tomu už čtyři roky, kdy se legendární cestovatel a dokumentarista Ing. Miroslav Zikmund bezmála 103letý vydal na nejzávažnější expedici svého života. Čestný člen Klubu cestovatelů H+Z GLOBE Prosiměřice a také Čestný občan městyse Prosiměřice překročil poslední ze stovek hraničních přechodů, aby se znovu připojil ke svému toulavému dvojčeti Ing. Jiřímu Hanzelkovi, od jehož odchodu do věčných lovišť uplynulo již dvaadvacet let (15. února 2003).

Využijme výročního dne k připomenutí toho, jak obrovské dílo oba „kluci“ svými cestami, reportážemi, knihami, filmy a zejména příkladem pro mladé cestovatele vykonali a jaký je jejich podíl na faktu, že patříme k nejvíce cestujícím národům. Uvědomme si a přiznejme to, že nám jejich osobní vzory a postoje stále velmi chybí.

My, pamětníci jedinečných Zikmundových návštěv v Prosiměřicích na setkáních CESTY (1988-2014), rádi vzpomínáme na dlouhé rozhovory o smyslu, roli a poslání cestování. Nedlouho po startu do světa, do africké reality, vystudovaní obchodní inženýři přešli od komerční koncepce výprav k touze po co nejhlubším, nejdetailnějším poznávání života lidí, ekonomiky i náboženství a předávání informací.

Komu?

Našim čtenářům a posluchačům, jimž možnosti poznávání světa byly v realitě studené války téměř nedostupné. Přešli od svého bytostného životního pojetí, které jim předurčovala studia na Vysoké obchodní škole, a do smyslu cesty umístili zájem o prosté lidi a o jejich každodenní starosti. Odklonili se od komerčního vytváření zisků ke zvídavému filantropismu, který teprve vytvořil onu jedinečnou oblibu a popularitu legendy H+Z.

Tento přístup jsme pocítili nejen během osobních unikátních a nezapomenutelných hovorů, ale také při návrhu pojmenování našeho klubu jmény obou legendárních cestovatelů.

„Souhlasíme, ale nesmíte naše jména nadužívat v komerci!“ dostali jsme v odpovědi. „Vy, kdybyste tu práci, kterou konáte v rámci klubu věnovali podnikání, byli byste milionáři...“

Zřejmě i pro porozumění takovému pojetí existence a práce klubu vzniklo naše výjimečné přátelství, které vrcholilo, když nám pan Zikmund „nařídil“ tykání. „Kéž by dnešní cestovatelé dokázali vybalancovat samo cestování od přílišného zaměření na zisky, komerci a kapitalizaci cestování,“ notovali jsme si.

Nejen dnes si oba cestovatele připomínáme, vzpomínáme na setkávání v Prosiměřicích i během našich návštěv ve Zlíně a uvědomujeme si, jak nám oba naši přátelé scházejí. Kéž by na základě odkazu H+Z obdobné pomníky moudrosti a lidskosti budovali i všichni naši tuláci, kteří aktuálně putují a poznávají od časů legendárních cestovatelů tolik proměněný současný svět.

J. Polák