Oslava výročí skautské organizace v Jevišovicích

Před 117 lety, prvního srpna 1907, začalo veliké dobrodružství, které ovlivnilo životy milionů dětí, mladých lidí i dospělých po celém světě. Zakladatel skautingu, lord Robert Baden-Powell, založil tradici, která žije dodnes. Skautů a skautek je dnes po celém světě více než šedesát milionů a sdružuje je Světová organizace skautského hnutí (World Organization of the Scout Movement-WOSM).

Jednou z takových organizací je ta v Jevišovicích. Tamní středisko patří mezi nejstarší střediska na Moravě. První junácké kroky v Jevišovicích popisuje zakladatel Bohumil Pipek, zemský starosta moravský. Bylo to o prázdninách v roce 1912, kdy se povídalo, že kdesi u Humpolce táboří skupina studentů se svým profesorem jako cikáni. Fáma dokonce popisovala, že si sami vaří v kotli na ohništi. Většina starších a moudrých učitelů a profesorů tuto událost horlivě přetřásala, nikdo to však neschvaloval a veřejně pana profesora odsuzovali, že kazí mládež, která tím jen zdivočí, místo aby ji vedl ke knize a studiu.

„Učil jsem v té době v okolí a zpráva, kterou jsem zaslechl, mi nedala pokoje. A tak jednoho dne vydal jsem se na místo činu. Celý den ukryt na kraji lesa bedlivě jsem pozoroval denní život tábořících. Dovnitř jsem si netroufal, nevěděl jsem, jak bych byl přijat. A když jsem později vypravoval tuto událost br. Svojsíkovi, dověděl jsem se, že bych byl vítán a že by mne dokonce přijal do tábora jako účastníka. Ale tento den mi stačil, abych se stal horlivým a zaníceným vyznavačem skautování, jak jsme tehdy říkali. Po prázdninách 1912 na obecné škole v Hulicích začal jsem skautovat s třídou vesnické školy. Jednoho dne jsem si zajel do Prahy za panem profesorem Svojsíkem. Byl nadšen mým vypravováním a chtěl, abych něco napsal o svých zkušenostech junáctví na venkově a dal mi dvě knížky. Byly to Základy junáctví, vyšlé v roce 1912, a jeho Den v táboře junáků, vyšlý v roce 1913. Ale neklidné doby a konečné vypuknutí války roku 1914 mou práci hodně zpomalily. Ale v roce 1916 vznikl jeden z prvých moravských oddílů chlapeckých v Jevišovicích. Byl to oddíl z mých žáků v měšťanské škole. Brzy jsem poznal, že junáctví je nejlepší výchovnou metodou. V Jevišovicích se mi již práce dařila dobře. Bylo to vidět nejen na prospěchu třídy, ale i na její morálce a výchově. Vzpomínám těch skvělých chlapců tehdejšího oddílu Vocilky, Sedláka, Plíška, Maráka a jiných, jejichž jména mi vymizela z paměti. Ale často se s hochy setkávám a i oni rádi vzpomínají na naše válečné skautování. Nebyl jsem s nimi ve styku jen ve škole, ale celé dni a často jsme tábořili v lesích u rybníků za Bojanovicemi. Stanů nebylo, ale velkostatek nám rád půjčil velké vozové plachty. Až roku 1917 jsem dostal od br. náčelníka několik stanů.

Po zkušenostech jsem chtěl seznámiti i učitelstvo se zásadami skautské výchovy a po domluvě se školním inspektorem St. Marákem jsme uspořádali o prázdninách 1918 v Jevišovicích všeobecně vzdělávací kurs pro učitelstvo. Byl to tehdy podnik dost odvážný a při nedostatku potravin i dost riskantní. Ale podařil se. A do tohoto kursu jsem zařadil i část nazvanou: Výchova mládeže skautováním. Sám necítil jsem se dost kompetentní, abych dělal na toto téma v kursu docenta, a tak jsem pozval br. prof. Svojsíka. A náčelník přijel na několik dnů. Skoro na padesát učitelů a učitelek bylo tehdy nadšenými posluchači Svojsíkovými.

Byli jsme většinou venku a nakonec jsme uspořádali i dvoudenní tábor na starém místě v lesích za Bojanovicemi. A první den byl i zakončen slavnostním táborovým ohněm. A tam tehdy lidé sobě celkem cizí pod dojmem tiché letní noci a vlasteneckého projevu br. Svojsíka si našli cestu ke svým srdcím a dlouho do noci až k prvnímu rozbřesku dne nesly se korunami stromů dolů ke Znojmu, tehdy zavile německému, zvuky písní Kde domov můj, Svatováclavského chorálu, Marseillaisy, Písně práce a mnoha tehdy zakázaných písní. Byly to chvíle, na které se nezapomíná po celý život a jistě mnozí dosud žijící účastníci tohoto prvního junáckého učitelského kursu si často na ně vzpomenou.

Ale to již první válka světová doznívala, za měsíc nato jsem již byl na matiční měšťance ve Znojmě. A po převratu a po osvobození Znojma dali jsme se již do junácké práce ve Znojmě. To už byla práce radostnější, práce v osvobozené vlasti. Řady naše rostly a sílily. Škoda, že se br. Svojsík nedočkal dnešních dnů, aby viděl, jak všechna československá mládež spontánně se hlásí k jeho ideálům. Ale Bůh jej miloval a odebral si jej k sobě v době, kdy v bolestivých křečích zmírala svoboda československého lidu. Nedožil se národního ponížení a nedočkal se koncentráku a plynové komory, kterou by mu byli jistě nacisté darovali za jeho velkou uvědomovací práci v československé mládeži. A tehdy v jevišovickém kursu mi řekl: Lidé snad půjdou proti tobě, ti kteří ti neporozumí, budou ti házet klacky pod nohy. Nedbej toho a jdi svou cestou a bojuj. Ale hleď, abys nikdy neztratil důvěru a lásku mládeže.

A to bylo nejvzácnější poučení, kterého se mi do života dostalo. Tyto zlé doby přišly a skautská organizace byla v našich zemích potlačována bezmála padesát let. Naštěstí však nezanikla a žila si svým skrytým životem dál a dnes můžeme jen s radostí hledět na to, jak se tato organizace rozrůstá,“ vzpomíná zakladatel Bohumil Pipek.

K jevišovické organizaci přibyl letos druhý oddíl vlčat a světlušek z Hlubokých Mašůvek. Právě jako připomenutí výročí skautské organizace společně uspořádali ve dnech 13.–27. července letní tábor, který měl mimo jiné Star Wars tématiku. Rozložili ho v Tavíkovicích na Suché louce. Vystřídalo se tam během čtrnácti dnů asi padesáti dětí a také asi deset vedoucích. Vedoucím byl Adam Vajčner a zástupci Vladimír Kremláček a Aleš Hrdlička. Na všechny nováčky, i na ty z Hlubokých Mašůvek, zde čekal důležitý úkol. Museli se zde zaslíbit své organizaci. Zde se také všichni nováčci připravovali na závěrečné zkoušky, které předcházely slavnostnímu slibu. V předposlední den tábora nastal ten výjimečný okamžik, kdy se skauti, rodiče dětí a přátelé sejdou u ohně, aby zde všichni završili čtrnáctidenní táborovou pouť.

Jednou skautem, navždy skautem

Tento fakt dokazuje i účast nejstarší aktivní skautky z Jevišovic, a to sestry Žofky, která je ve svém věku ještě velice vitální. Ano, skauti na celém světě si tykají a oslovují se křestními jmény či přezdívkami, což i novým členům dělalo dlouho potíže.

A že se nemá nic lámat přes koleno, závěrečného slibu se z našeho oddílu účastnila už jen hrstka dětí a dva dospělí, kteří si skutečně věřili, že to dají. Ono také skládat slib před více jak stovkou lidí není nic jednoduchého.

Dneska už je tábor uklizen a zelená louka, na které stál, si dál žije svým životem. Všichni už se ale těší na další dny a měsíce, kdy se také budou věnovat svým skautským činnostem. A za rok se opět shledají na letním táboře.

Skautská myšlenka je zkrátka stále živá.

Petr Grégr

foto: Skaut Jevišovice