Paradoxem je, že děti se rodí i v zimě, zatímco čápi odlétají už na podzim

Bůhví, kde se vzala legenda, že děti nosí čáp, když tento vytrvalostní letec ptačí říše, který zvládne i deset tisíc kilometrů, každým rokem s příchodem chladných dnů zamíří do teplých krajin, aniž by si lámal hlavu starostmi, kdo právě narodivší se mrňata bude lifrovat k lidem. Pták s dlouhým zobanem je zkrátka fuč a novorozencům je to taky fuk, protože ptačího přepravce nepotřebují.

Legenda těchto brodivých ptáků je ovšem z jedné strany fabulačně košatá (dětské nenarozené duše prý loví v bažinách) a na druhé straně na slovo skoupá, poněvadž neprozrazuje nic o tom, zda spolehlivějším nosičem dětí je čáp černý, anebo bílý. Ani odborníci si totiž nevědí rady, který z devatenácti druhů čápů poskytuje v novorozenecké transportní společnosti nejvyšší komfort.

Čáp černý, jehož letící siluetu má park Podyjí ve svém znaku, je chráněný ptačí druh, který obývá svízelně dostupná místa na obou březích řeky jak u nás, tak na rakouské straně.

Měl jsem velké štěstí, když jsem tyto dva čapí exempláře (dle vzhledu patrně nedospělé) objevil v koruně dubu. Když jsem opatrně našlapoval kolem jejich…