Exkurze do království tabákových vůní

Překročit práh podivuhodného světa doutníků je cosi podobného, jako překročit Rubikon. Člověk odtud nikdy nevyvázne takový, jakým býval předtím. Ač nekuřák, jednomu takovému pokušení jsem neodolal. Obchůdek v Hatích zvaný Excalibur Cigars je velký nejen čtverečními metry, ale především svým kouzlem. Nabízený sortiment je provoněn mahagonovým dřevem, vanilkou, čokoládou, kávou, medem anebo dokonce cappucinnem. Bezradně jsem vstřebával atmosféru kolem sebe, zatímco přes rameno mi nakukoval slavný Arnold Schwarzenegger, jenž si na plakátu zapaloval oblíbenou značku doutníku Daniel Marshall a hlásal: My nekouříme, my ochutnáváme.

Cílem mé návštěvy však nebylo ochutnat, nýbrž se pokusit tlumočit neotřelé svědectví o specifickém doutníkovém vesmíru, které by si s nestranným zaujetím přečetli i zarytí nekuřáci.

Abych však mohl – coby laik – podat objektivní zprávu, nemohl jsem se obejít bez fundovaného průvodce, jímž se ochotně stal Milan Křišťál, jehož jsem kvůli zasvěcenému komentáři nemohl vnímat jako pouhého prodejce. Daleko víc mi připadal jako dirigent, jenž má pod taktovkou doutníkový orchestr se všemi tabákovými nástroji.

V prostoru s konstantní teplotou, do něhož mě po odemknutí skleněných dveří uvedl, bych totiž bez jeho asistence okamžitě utonul. Nejenom v záplavě informací a vizuálních vjemů, ale především v nabízeném doutníkovém portfoliu, které zahrnuje jak kvalitní kousky od sto dvaceti korun, tak unikáty v hodnotě deseti tisíc.

„Jeden z opravdu výjimečných exemplářů je kupříkladu zlaté čtyřiadvacetikarátové torpédo značky Daniel Marshall, které je působivé tím, že jeho popel je rovněž zlatavý,“ navnadil mou zvědavost pan Křišťál.

Zaregistroval jsem koutkem oka cenu onoho doutníku a polohlasem jsem pronesl, jak asi vypadá zákazník, který je ochoten za jediný kus zaplatit pět tisíc korun.

„Takový, který je labužník, jenž si to může dovolit. Tito nakupující nejsou zase tak vzácní, jak by se mohl na první pohled zdát, i když klientela, která zde převažuje je převážně rakouská. Je ovšem mnoho takových, kteří se přijdou jen podívat, protože obchod s tímto sortimentem je jediným nejen na Znojemsku, ale i v celém Dolním Rakousku,“ podotkl můj průvodce.

Žvýkat mezi zuby čvaňháka v hospůdce páté cenové skupiny je poněkud primitivní pohled na komunitu lidí, kteří tvrdí, že i na ten nejprůserovější den lze vlídně pohlížet skrze modrý, voňavý kouř dobrého doutníku.

Abych nebyl osočen z přímočaré propagace kouření, zeptal jsem se, co má Excalibur Cigars v regálech nejdražšího?

„Originální humidor z čistého stříbra, jehož bylo vyrobeno pouze pět kusů, přijde bezmála na půl milionu korun. Tato speciální skříňka pro dlouholeté uchovávání doutníků, má však svůj přitažlivý příběh. Jeho výrobce Daniel Marshall jej věnoval svému příteli Arnoldu Schwarzeneggerovi, jenž ho měl na svém pracovním stole, když se stal guvernérem Kalifornie. Humidor, který nabízíme, je jediným dostupným na světě.“

Koupit si humidor za půl mega, pomyslel jsem si, aby se mým doutníkům dařilo dobře, to už člověk musí být opravdový fajnšmekr, co si už nagazdoval tolik, aby na nějakou tu korunu navíc nehleděl. Stál jsem nad stříbrnou skříňkou a připadala mi na svou cenu docela obyčejná, a navíc nevyfotografovatelná, protože házela zlomyslné pablesky. Jinými slovy tím chci říct, že čtenáři o nic nepřišli, když jsem usoudil, že z fotky stříbrné krabice nic moc nebude.

Co mě však zaujalo na první pohled, byla vitrína s křesadly, pochopitelně naprosto výjimečnými.

„Protivětrné plynové zapalovače bez rušivých pachů, s nimiž si lze připálit i ve vichřici. Jde o jednu z podmínek správného zacházení s doutníky. Buď tento zapalovač, anebo sirky z cedrového dřeva. Škrtat čímkoliv jiným je hrubým porušením doutníkové alchymie,“ poučil mě pan Křišťál.

Neudržel jsem se, abych se nezeptal, zda zapalovač za téměř dva tisíce korun je něčím víc než ikonické křesadlo značky Zippo.

„Doutník benzinové zapalovače přímo nenávidí. Dokážou totiž jeho chuť spolehlivě posunout někam jinam, anebo dokonce pokazit. Daleko ohleduplnější jsou zapalovače značky Colibri. Jsou sice poněkud dražší, ale je to dáno také skutečností, že se z nich stala podobně vyhledávaná sběratelská záležitost jako v případě značky Zippo.“

Moje zvědavost sice částečně ukojena byla, jenomže sortimentu zdaleka nebyl konec. Na vodní dýmky, šňupavý tabák, bizarně konstruované popelníky nebo na doutníkové zastřihovače se zkrátka nedostalo.

Čeho se mi však dostalo dostatečně, byl dojem, že dobrý doutník přísluší dobrým lidem.

Vlastimil Mrva

foto: autor