Děti si jídlo nabírají samy. Waldorfská škola přináší finský model stravování

V září začala ve Znojmě už druhý školní rok Waldorfská základní škola Lacerta, která se snaží dětem nabídnout vzdělávání založené na prožitku, tvořivosti a vzájemném respektu. Pod vedením ředitelky Aleny Vavrouškové škola postupně rozvíjí nejen výuku, ale i samotné zázemí. Letos se například otevřela nová výdejna jídla inspirovaná finským modelem a chystá se Den s Waldorfem, při němž se veřejnost může přijít podívat, jak škola funguje. O principu waldorfské pedagogiky, radosti z rekonstrukce a dětech, které inspirují své učitele, jsme si povídali s paní ředitelkou v následujícím rozhovoru.

Paní ředitelko, vaše škola pořádá 18. října Den s Waldorfem. Co všechno mohou návštěvníci očekávat a komu je akce určena?

Den s Waldorfem je dnem otevřených dveří pro všechny, kdo mají zájem se do školy přijít podívat. Ať už je zajímá waldorfská pedagogika nebo i budova školy jako taková. Chystáme prohlídku školy včetně nové jídelny, vystoupení našich žáků, ukázky prací žáků, možnost rozhovoru s pedagogy školy, tvořivé dílničky a samozřejmě nemůže chybět občerstvení.

Srdečně zveme všechny.

O prázdninách jste za pomoci rodičů i přátel školy rekonstruovali budovu na Loucké ulici. Co všechno se podařilo opravit a jak jste tuto náročnou práci zvládli?

O prázdninách se ve škole usilovně pracovalo. Celé léto někdo ve škole pracoval – rodiče, prarodiče, zaměstnanci, ... Celé prázdniny někdo ve škole pracoval. Bez plného nasazení všech, kteří byli ochotní věnovat svůj volný čas a obětavě chodili pomáhat, bychom to celé nezvládli. Někdy to bylo opravdu náročné, jindy jsme se u práce dost nasmáli. Vlastně to byl takový velký školní teambuilding. 

Podařilo se nám položit nové podlahy ve třech třídách, které se musely z poslucháren přeměnit zpět na školní prostory, vrátit do tříd umyvadla, vymalovat, opravit šatny a upravit zahradu. K tomu spousta drobností a samozřejmě nekonečný úklid a přenášení věcí. Největší výzvou byla výstavba nové výdejny stravy. Tam jsme už potřebovali pomoc stavební firmy.
Byl to krásný zážitek, když 1. září děti vcházeli do svých nových tříd.

Nová výdejna jídla je inspirovaná finským modelem. Pokud mám správné informace, jedná se o vůbec první výdejnu jídla tohoto typu v celém Jihomoravském kraji. V čem je tento systém jiný než klasická školní jídelna a jak děti reagují na možnost obsluhovat se samy?

Jestli se jedná o první výdejnu v Jihomoravském kraji, to nevíme jistě, ale na Znojemsku určitě ano. Vlastní školní jídelnu jsme vybudovat hlavně z finančních důvodů nemohli, tak jsme od prvopočátku uvažovali o možnosti zřídit výdejnu v samoobslužném „Finském“ modelu, který klade zásadní důraz na neplýtvání jídlem a třídění odpadů.  

Tento model stravování je postaven na třech pilířích – samostatnosti, odpovědnosti a udržitelnosti. A v čem se liší od klasické školní jídelny? Děti si nabírají celé jídlo sami z cateringových pultů. Mají připravené ukázkové vzorové porce. Polévku, hlavní chod, přílohy jako jsou saláty, ovoce a pití mají nachystány ve výdejních ostrůvcích, odkud si vše sami nabírají. Porce si rovněž určují sami a mohou si přidat a vše ochutnat. Množství si tedy volí dle své chuti a hladu. Po konzumaci zcela samostatně vytřídí zbytky jídla do mycích košů, uloží příbor, nádobí a jídelní tác. To je samostatnost. Cílem je, aby si děti nabraly takové množství jídla, které opravdu zkonzumují, minimalizovaly se zbytky a zabránilo se tak zbytečnému plýtvání. To je odpovědnost. A udržitelnost tohoto projektu je hlavně na nás dospělých, abychom dokázali vštípit našim žákům, že jídlem se musí šetřit.

A jak reagují samotní naši strávníci? První týden provozu jsme se s tímto systémem učili pracovat všichni. Došlo i na pár rozbitých talířů. Dnes mohu konstatovat, že se i prvňáci zvládnou obsloužit sami bez pomoci dospěláka. Naberou si takové množství, o kterém ví, že sní.  Pomalu se učí, že ochutnávat i jídlo, které „nemají rádi“ nebo neznají, se dá jíst. Rádi vám vše ukážeme v reálu. Chce to vidět na vlastní oči. 

Waldorfská pedagogika je pro mnoho rodičů stále něčím novým. Jak byste stručně popsala její hlavní principy a co podle Vás dětem přináší?

Waldorfská pedagogika se snaží přistupovat k dítěti jako k celistvé osobnosti – rozvíjí nejen jeho vědomosti, ale i tvořivost, cit, vůli a sociální dovednosti. Učení zde probíhá přirozeně, skrze prožitek, hru, vyprávění, pohyb a umění a v souvislostech. Velký důraz klademe na rytmus dne a roku a spolupráci. Učíme se v delších tematických celcích tzv. epochách. Místo hotových učebnic si žáci tvoří vlastní epochové sešity. Po celou školní docházku dostávají děti slovní hodnocení, a to jak v hodinách, tak na vysvědčení.

Od první třídy mají žáci dva jazyky, u nás ve škole angličtinu a němčinu. Děti si v průběhu školních let vyzkouší různé ruční práce – pletení, háčkování, tkaní, šití a řemesla – dřevořezbu, měditepectví, kovařinu. Všichni hrají od první třídy na flétnu a ve vyšších třídách mohou přidávat nástroje podle svého zájmu.

Mně osobně se líbí, že tento přístup vede děti k vnitřní motivaci, samostatnosti a zdravému sebevědomí a umění pracovat s chybou. Mají prostor rozvíjet se vlastním tempem, učí se vnímat svět všemi smysly a nacházet rovnováhu mezi hlavou, srdcem a rukama. Myslím, že jim to do života dává pevné základy – nejen pro učení, ale i pro vztahy a osobní růst.

A na závěr – na co jste jako ředitelka a pedagogický sbor školy v poslední době nejvíce hrdí?

Jsme hrdi na to, co se nám podařilo během jednoho a půl školního roku zrealizovat. Přes všechny těžkosti a nejistoty jsme vydrželi spolu. 

Jsme vděčni rodičům, kteří se aktivně zapojili do života školy – ať už při práci na nových prostorech, organizací akcí, nebo jen svou podporou a důvěrou. 

Zároveň si velmi vážíme podpory města Znojma a zastupitelů, kteří se nebáli otevřít dveře nové, waldorfské cestě vzdělávání.

A nakonec – a možná především – jsme hrdí na naše děti. Ony jsou srdcem školy, inspirují nás každý den svou zvídavostí, fantazií a odvahou být samy sebou. Ony jsou těmi, kdo tuto školu tvoří a jsou našimi velkými učiteli. Každý den nám připomínají, proč to všechno děláme – a věříme, že i ony jsou ve škole šťastné.

Dominik Burdel