Co provede virtuózní klavírista Tomáš Kačo se zdejším publikem?

Fenomenální hudebník s romskými kořeny z Nového Jičína slavnou Carnegie Hall v New Yorku vyprodal do posledního místečka a její publikum si zcela podmanil. Otázkou zůstává, co provede s posluchači ve znojemském divadle dne 3. června? Každopádně se jeho koncert stane hudebním vyvrcholením všeho, co zdejší divadelní stánek v poslední době zažil.

Sedmatřicetiletý Tomáš Kačo, jenž pochází z chudé romské rodiny se dvanácti sourozenci, vzpomíná na dobu, která ho profilovala, s úctou. „Vůbec nic jsme neměli a žili ze dne na den. Tyhle skromné začátky mi daly spoustu pokory a tím mně vlastně pomohly. Navíc vše, co umělec prožije, se odráží v jeho hudbě. Dneska už zvládá být technicky dokonalý kdekdo. Jenže to je pouze forma. Důležité ale jsou také obsah a emoce,“ říká Tomáš Kačo, který už jako dítě spontánně interpretoval cikánské písně. Avšak jen podle sluchu, noty a stupnice se začal učit až na novojičínské lidušce (Lidová škola umění – pozn. autora), kde musel hrát povinné etudy, které ho vůbec nebavily.

Na klavír začal hrát už v pěti letech a bylo to cosi podobného, jako když čtyřletému Yehudi Menuhinovi dali poprvé do rukou housle.

Muzika – což se dalo předpokládat – Tomáše Kača dostihla a zcela pohltila.

Začínal jako samouk, před nímž nyní muzikální svět klečí na kolenou. Stal se z něj nejen fenomenální klavírista, ale i hudební aranžér a skladatel i zpěvák. Z Nového Jičína zamířily jeho kroky až do amerického Los Angeles, kde žije se svou manželkou Grace, která je korejského původu, a se dvěma dětmi.

Tomáš Kačo studoval na Berklee College of Music v Bostonu a v Paříži, komponuje hudbu pro sbory a orchestry a věnuje se i filmové hudbě. Na svém kontě má množství recitálů jak v Evropě, tak po celém severoamerickém kontinentu.

V Městském divadle ve Znojmě vzdá tento interpret hold tvůrcům, kteří svými písněmi navždy ovlivnili jeho dětství. Zazní originální variace na legendární písně Holubí dům, Tulácké ráno či Dej mi víc své lásky.

Příběh multitalentovaného a extrémně pilného Tomáše Kača je podivuhodnou cestou splněných snů improvizačního génia, jenž svým jedinečným interpretačním stylem umně mísí klasiku a jazz s tradiční cikánskou hudbou.

Tomáš Kačo vnímá svůj romský původ jako osobitou odlišnost, což se promítlo do recitálu v Carnegie Hall v únoru 2018, kde svým programem Gypsy Soul představil vlastní skladby a úpravy děl Johanna Sebastiana Bacha či Fryderyka Chopina, tedy hudbu, která exaktně není ani cikánská ani česká ani klasická ani jazzová.

„Každý z posluchačů si z této kolekce může vzít, co chce,“ komentoval tehdy novojičínský rodák.

Tomáš Kačo říká, že ve Spojených státech nefunguje jen za sebe. Svou pověstnou zaťatostí do hudby chce být příkladem pro ostatní cikánské děti. Věří, že hudba se nakonec může stát i možnou účinnou zbraní proti rasismu a pomáhat v hledání společných cest mezi majoritou a minoritou.

Vlastimil Mrva

foto: Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka