Broňa Mikulášek Viděl jsem tvář Mikuláše ze Sedlešovic

„Naší hlavou se stal Broňa Mikulášek. Ten, když vám nasadí oprátku, tak sem tam slyšíte i práskání opratí,“ prohlásil první adventní neděli Jaromír Novák ve znojemské Galerii Grand Café.

Byť se snažil tvářit vážně, cukající koutky úst neskryly radost ze společného díla. Právě se schylovalo ke křtu knihy s názvem Znojmo Příběhy mezi nebem a zemí.

Pozornost knihy, která se po roce práce Bronislava Mikuláška, Jaromíra Poslušného a Jaromíra Nováka dostává mezi čtenáře, se zaměřuje na město nad řekou Dyjí.

Tři autoři v ní předkládají tři různé žánry: faktografii, historii a beletrii. Z toho vyplývá i jistá nesourodost, která přitom kvalitu publikace nijak neznehodnocuje.

Každý napsal po třech povídkách o staré historii Znojma. Poslušný se dále věnuje reportáži o opravě radnice v roce 1993, Novák má na svědomí veškeré fotografie včetně úprav, jakož i porovnávání se snímky znojemského sběratele Josefa Vlasáka a také grafické zpracování knihy, a Mikulášek představuje jeden zajímavý objev.

„Hledal jsem, zda v Sedlešovicích skutečně bydlel stavitel Mikuláš ze Sedlešovic. Nešlo to zjistit,“ začal Mikulášek. Pak vyfotografoval hlavu v Mikulášském kostele a tu prolnul do obrazu uchovávaném v Jihomoravském muzeu.

„A on se na nás normálně podíval. To byl okamžik, kdy jsem doma spadl ze židle překvapením. Co kdyby to fakt byl on - Mikuláš ze Sedlešovic? Možná se díváme do tváře konkrétního člověka,“ neskrýval Mikulášek pocity.

V knize rovněž najdeme oddíl šesti snímků z Národního parku Podyjí, které tam jakoby nepatří.

„Když je Broňa uviděl, prohlásil, že v knize budou. Byť se nejedná o Znojmo. Protože z míst, kde jsem je fotil, je nikdy žádný smrtelník neuvidí. Nesmí se tam,“ pokrčil rameny Jaromír Novák.

text a foto: Eman Macoun