Z Kyjeva do Lechovic, válka přepisuje osudy

V úterý 24. února uplynou přesně čtyři roky od chvíle, kdy začala současná velká válka na Ukrajině. Ruská armáda tehdy překročila hranice suverénního státu a zahájila masivní invazi. Kolony vojenské techniky postupovaly ze severu, částečně i přes Bělorusko směrem k hlavnímu městu Kyjevu. Naděje na klidné ráno se v něm během několika hodin proměnila v hukot sirén a dunění dělostřelectva pro téměř tři miliony civilistů.

Marie je Ruska, utekla z Ukrajiny a čeká už čtyři roky na konec války v lechovické faře.

Bůh je jen jeden

Mezi nimi se ocitla také Marie. Na tyto okamžiky hrůzy nikdy nezapomene. „Nikdo z nás netušil, co bude dál,“ vzpomíná stále s úzkostí v hlase na faře v Lechovicích, kde našla po složitém útěku útočiště. Je ruské národnosti, ale provdala se za Ukrajince. Když později ovdověla, zůstala v Kyjevě. Během prvních výbuchů, kdy televizní obrazovky začaly zaplavovat záběry rozbombardovaných předměstí, sbalila jen několik nejnutnějších věcí a odjela společně s dcerou. Myslela si, že jen na pár týdnů. Že se brzy zase vrátí domů. Z týdnů se staly roky. Do Lechovic dorazila po vyčerpávající cestě několika autobusy. Společně s dalšími.

„Chci se vrátit,“ říká rusky svou mateřštinou a v jejích slovech je cítit stesk i naděje. „V Kyjevě zůstal můj syn. Žije tam s rodinou v našem čtyřpokojovém bytě.“ Na sobě má černé šaty s bílými vzory, jaké nosívají starší ženy v její zemi. O příčinách stále trvající války nechce příliš mluvit, dlouho hledá slova. „Já tomu nerozumím. My Rusové jsme žili s Ukrajinci, alespoň u nás v Kyjevě, v míru. Žádný problém jsme neměli. Bylo nám dobře. Nikdo nás, Rusy, neomezoval.“

Ruský prezident Putin totiž zdůvodnil útok na Ukrajinu tím, že ji ovládají nacionalisté a neonacisté a on musí ochránit ruskojazyčné obyvatelstvo. Ukrajinská vláda i většina mezinárodního společenství tato tvrzení odmítly jako nepravdivá a propagandistická.

Mariina sestra, která…