Z Domu umění se ozývá bzukot včel

Využijte poslední možnost navštívit originální výstavu Magdalény Řihákové a Kateřiny Mrvové Slunovraty v nás. Můžete na ní vidět fotografie uměleckých nástavkových úlů, drátované dekorace z minerálů inspirované včelím světem i originální objekty, které vytvořila sama příroda. Expozice je otevřena do 18. října 2025. V následujícím rozhovoru autorky poodhalují své inspirační zdroje i myšlenky, které se skrývají za tímto nevšedním projektem. 

Magdaléna Řiháková (vlevo) a Kateřina Mrvová na výstavě Slunovraty v nás. foto: - karm-

Jaké hlavní téma nese vaše výstava?

M. Ř.: Na první pohled by se mohlo zdát, že je výstava Slunovraty v nás věnována včelám – pracuji s nástavkovými úly (pozn. red.: nástavkový úl je typ úlu složený z vícedřevěných částí – tzv. nástavků, které se skládají na sebe podle potřeby včelstva). Ve skutečnosti je ale podstatné, jaké motivy na nich vznikaly. Jednotlivé výjevy zachycují události a témata z posledních pěti let mého života. Výstava je tak spíše intimním deníkem, zpovědí či kronikou naší rodiny, zachycenou právě na úlových nástavcích. Z této tvorby postupně vyrostl celý projekt snázvem Galerie včelín. 

Zmiňujete, že se z malovaných úlů postupně zrodila Galerie včelín. Můžete přiblížit, jak projekt vlastně vznikl a co pro vás znamená?

M. Ř.: Galerie včelín vznikla v roce 2020, dva roky poté, co jsme jako rodina začali včelařit. Netušili jsme tehdy, že se včely stanou nejen součástí našeho života, ale i silným inspiračním zdrojem pro výtvarnou tvorbu. Brzy se dřevěné nástavky proměnily v pomyslná malířská plátna a včelín se stal jedinečnou galerií pod širým nebem. 

Malba na úly byla od začátku intuitivní, ale zároveň promyšlená. Každá sada nástavků má vlastní téma a tvoří jeden celek – některé motivy jsou symbolické, jiné abstraktní, další zase zachycují konkrétní situace a střípky ze života, často se objevuje i vzor včelích pláství. V obrazech na úlech se odrážejí vzpomínky, sny, proměny ročních období i každodenní okamžiky a silné emoce. 

Ve vašich malovaných úlech se objevuje široká škála motivů – od přírodních až po velmi osobní. Můžete přiblížit, jaké konkrétní náměty se na jednotlivých nástavcích objevují a co je spojuje dojednoho celku? 

M. Ř.: Jedná se o rozmanitou mozaiku pocitů, přírodních úkazů i událostí, které přinášely jak euforii, tak i velkou bolest. Objevují se tu poetické momenty ze zdánlivě obyčejného života –  třeba ještěrka, která se mihne ve včelíně, duha po dešti nebo západ slunce. Nechybí ani pocta slunovratu, významnému mezníku v roce. Další motivy jsou osobnější – vzpomínky na blízké, rodinu a přátele, kteří už nejsou mezi námi, nebo události, které se jednoduše dějí a utvářejí náš život. Do jednoho celku je spojuje především barevnost, celková nálada a styl malby, který propojuje všechny příběhy i období v ucelený obraz.

Jedna z edukačních akcí, které v rámci výstavy probíhají. V popředí si můžete všimnout motivu majáku, který se objevuje hned v několika podobách. foto: -DU-

Tematických sad je celkem deset. Pak jsou tu ještě tři plakáty, které zachycují volné prolínání motivů z různých úlů. Nástavky se v těchto obrazech míchají nahodile mezi sebou a vytvářejí nové, často překvapivé souvislosti, podobně jako se v životě přirozeně střídají různé etapy a zkušenosti. 

Vaše dílo je celoročně vystavené pod širým nebem – přímo ve včelíně, působí na něj déšť, mráz  i slunce. Nebála jste se, že takové podmínky mohou malby poškodit?

M. Ř.: Je to zajímavé sledovat. Když jsou úly nové, překypují energií a září barvami na všechny strany. Postupem času se však každý z nich proměňuje. Na povrchu se objevují stopy působení živlů i nepřetržité činnosti včel. Úly jsou po letech často oprýskané, barvy ztrácejí sytost, některé detaily téměř mizí – a právě v tom spočívá jejich zvláštní kouzlo. To, co se s nástavkem děje vlivem let, je samo o sobě uměním. Opotřebení, zbytky propolisu i drobné nedokonalosti jim dodávají hloubku a jedinečný charakter. Nemohu říct, které mám raději, jestli ty nové, nebo ty, na nichž už se podepsal čas. Nejkrásnější je pro mě okamžik, kdy se nové a staré nástavky setkají v jedné sadě. 

Na výstavě si nelze nevšimnout nádherných drátovaných dekorací z minerálů, které výtvarně doplňují vaše malby. Jak dlouho trvá vaše spolupráce s Katkou a jak vznikla?

M. Ř.: S Katkou se známe od dětství. Přibližně před deseti lety jsem zjistila, že se věnuje drátování a přišla jsem s odvážným nápadem, aby mi k jednomu obrazu udělala z minerálů třicet hvězd v podobě mandal. Katka se do úkolu pustila s neuvěřitelnou precizností. Každé kolečko vytvořila s dokonalým citem pro tvar, barvu i detail, což mě naprosto fascinovalo. Výsledek předčil naše očekávání – vznikla zvonkohra, která obraz povýšila o další rozměr, tentokrát zvukový. Od té doby spolupracujeme na různých projektech a těší nás, když naše díla lidem vykouzlí úsměv na rtech nebo je na chvíli přimějí k zamyšlení.

K. M.: K tomu mohu dodat snad jen to, že pro mě byl nápad Magdalény velkou výzvou, před kterou jsem měla opravdu respekt. Její tvorba je něco, co jsem sledovala téměř od počátku, viděla jsem, kam se za dobu našeho přátelství posunula, a popravdě jsem si nedokázala představit, že bych se mohla umělecké kvalitě jejích obrazů byť jen přiblížit. Přesto se mi nepodařilo ji odmítnout (smích) a dnes jsem za to ráda. Spolupráce na našich projektech je pro mě velmi inspirativní. Obrazy Magdy mě učí nebát se barevných kombinací, na které bych si sama netroufla, a po technické stránce je to pro mě prostor zkoušet stále nové věci. Často se na své výtvory zpětně dívám a sama moc nerozumím tomu, jak se mi podařilo dát jim jejich podobu (smích).

Vaše práce působí velmi sladěně, jako by malby i drátované objekty vznikaly společně od samého začátku. Jak vlastně celý proces vaší tvorby probíhá?

M. Ř.: Zpočátku jsme zdlouhavě ladily barevnost a konkrétní podobu artefaktů k již existujícím obrazům, ale za těch deset let jsme se na sebe nějak napojily. Nyní často pracujeme souběžně na jednom tématu, ve stejné energii – a ono to prostě vychází. Typickým příkladem je výstava Slunovraty v nás. Návštěvníci na ní mohou vidět dekorace ve tvaru hexagonů nebo vydrátované včelí nástavky s jantarem a dalšími kameny, které jsem já sama poprvé spatřila až na výstavě. Lidé se mě často ptají, jak je možné, že naše tvorba působí tak jednotně. Je to dané dlouholetou souhrou a vzájemným porozuměním. Zkrátka už si rozumíme i beze slov. 

Kateřino, mohla byste přiblížit, jaké drátované objekty jste pro tuto výstavu vytvořila a jaké poselství nesou?

K. M.: Jako první se samozřejmě nabízel motiv šestiúhelníku. Na výstavě uvidíte dvě pětice hexagonů, z nichž jedny v podobě mandal odkazují na období rozkvětu, na bohatost vůní, barev i tvarů, které charakterizují svět včel a přírody. Druhá pětice je naopak střídmější a nese v sobě klid. Je ozvěnou toho, co už pominulo, ale právě v této jednoduchosti se skrývá zvláštní půvab a síla. V jejích strukturách se objevují stopy života, který se tranformoval v něco nového. Společně obě série vyprávějí příběh o rovnováze mezi hojností a pokorou, mezi plností bytí a jeho tichým dozníváním.

Napadlo vás při přípravě, že by výstava Slunovraty v nás mohla mít i edukativní rozměr – přiblížit návštěvníkům svět včel nebo vztah člověka k přírodě jiným, hlubším způsobem?

M. Ř.: Ano, napadlo. Protože působím na pedagogické škole, je mi moderní přístup ke vzdělávání velmi blízký. Muzeum vytvořilo skvělý edukativní program k naší výstavě, kterého se zúčastnily stovky dětí a studentů z různých škol. Se studentkami předškolní a mimoškolní pedagogiky jsme se ho rovněž zúčastnily a měla jsem možnost být přítomna i při návštěvě žáků ze speciální školy. Zpovzdálí jsem sledovala jejich reakce a měla jsem z toho obrovskou radost. Bylo krásné vidět, jak výstava rozvíjí v dětech zvídavost, smyslové vnímání i schopnost propojit poznatky napříč vzdělávacími oblastmi s vlastní tvořivostí. Pomáhá jim přemýšlet o přírodě, ale i o sobě samých. I proto bych si přála, aby se výstava stala putovní, aby podobný zážitek mohla nabídnout dětem i dospělým na dalších místech.

Na výstavě jsem si všimla kartiček s motivy nástavků. Mohou si návštěvníci sami zkusit skládat vlastní sestavy úlů?

M. Ř.: Návštěvníci tu možnost opravdu mají. Občas sleduji, jak si s kartičkami hrají a vytvářejí nejrůznější, často překvapivé sestavy. Přemýšlím o tom, že by stálo za to tuto myšlenku dál rozvíjet. Kolegyně například plánuje využít kartičky v hodinách češtiny, kde by se studenty skládala příběhy podle motivů z nástavků. Myslím, že by se karty mohly stát zajímavou edukační i osobnostní pomůckou, využitelnou v různých předmětech, kroužcích, tvůrčích aktivitách nebo při arteterapii. 

Na výstavě se objevuje také motiv majáku. Jak tento symbol s celkovým tématem výstavy souvisí?

M. Ř.: První včelí nástavek jsem pomalovala v roce 2020 a nesl jméno Naděje. Jeho symbolem byl maják – světlo, které ukazuje směr, když se člověk potřebuje znovu zorientovat a nadechnout. Nedávno jsem dokončila obraz Svítím ti na cestu a opět se v něm objevil tentýž motiv. Dvě pomyslná světla majáků tak symbolicky ohraničují celé období mé tvorby, během kterého vznikala Galerie včelín, místo, kde se spojuje umění s přírodou. 

Maják je pro mě symbolem světla, naděje a víry v to, že i po období temnoty vždy znovu přichází světlo. Stejně jako se v přírodě střídá letní a zimní slunovrat, i my v životě procházíme cykly zániku a znovuzrození. A právě to propojení světla, proměny a nového začátku je podstatou celé výstavy Slunovraty v nás.

A jaké máte plány do budoucna? Chystáte se na téma Slunovraty v nás navázat, nebo se vydáte úplně novým směrem?

M. Ř.: Určitě na výstavu chceme navázat. Jak už jsem zmiňovala, plánujeme s ní putovat po dalších místech České republiky. Zároveň už připravujeme zcela nový projekt – menší, komornější výstavu, kterou představíme v listopadu v kavárně Kafe U Radnice. Víc ale zatím neprozradíme, nechte se překvapit…

Určitě necháme! Děkuji za rozhovor.

-rz-