Vevčice důstojně oslavily hasičské devadesátiny

Japonské přísloví praví, že kov se pozná v ohni a člověk při víně. Vevčický dobrovolný hasič však musí zvládnout se ctí obojí, což prokázal při nedávných oslavách svých bezmála stoletých narozenin.

Starosta Vevčic František Kuchařík to vyjádřil velmi přesně: „Devět desetiletí je v životě lidském dlouhá doba, v historii sboru je to však nekonečný řetězec lidské práce, odhodlání, a především nezištné pomoci bližnímu. Když v roce 1936 naši předchůdci sbor zaskládali, měli k dispozici jen skromné vybavení a silnou vůli. Dnes máme moderní techniku a profesionální výcvik, ale to nejpodstatnější zůstalo stejné. Hasičské heslo Bližnímu ku pomoci, vlasti k oslavě,“ prohlásil první muž tamní radnice.

Devadesátiny Sboru dobrovolných hasičů ve Vevčicích se staly nejen příležitostí slavit, ale zejména připomínkou, že toto úctyhodné jubileum zůstává poctou zakladatelům, kteří sbor udržovali při životě i v dobách nelehkých.

„Jde o poděkování všem současníkům, kteří dnes neváhají opustit své rodiny a práci, když zazní siréna. Je to naše naděje pro budoucnost, protože pohled na naše hasiče nám dává jistotu, že tradice, kterou oslavujeme, bude pokračovat i k té vysněné stovce,“ vyslovil poklonu vevčickým hasičům starosta Kuchařík.

Řemeslo mužů, ale také žen, kteří vyjíždějí k požárům, má v českých zemích dlouhodobou tradici. Hasičina ve Vevčicích byla vždycky také pilířem kulturního života – čehož dokladem byla i devadesátková oslava, při níž si na své přišli všichni, některé kulaté jubileum zakutálelo dokonce až ke svatému Floriánovi, jenž nad nimi podržel ochrannou ruku v pravou chvíli…

Vevčičtí s precizností sobě vlastní jako obvykle neponechali nic náhodě. Přípravy trvaly celý rok a na výsledné organizaci to bylo poznat. Nechybělo nic, na nic nebylo zapomenuto a nic nebylo možné vytknout.

Předseda SDP Josef Wolfschutz mohl být právem spokojen, přestože hlavní část organizace ležela právě na jeho bedrech.

A co zaujalo nejvíc?

Hasičské auto s výsuvným žebříkem s plošinou, který byl dlouhý dvaačtyřicet metrů a dosahoval výšky osmipatrového paneláku.

Vlastimil Mrva