Stanislav Palša: Schovejte si tenhle rozhovor. A za rok se mě zeptejte, co jsme v čele města splnili

Politické reklamní sdělení

Před několika týdny jsme se Stanislavem Palšou mluvili o tom, proč chce vést Znojmo a co mu na současném fungování města vadí. Teď jsou volby za dveřmi. Kritiky už proto bylo dost. Tentokrát jsme kandidáta na starostu postavili před jednoduchý úkol: žádné obecné řeči, žádné „budeme se snažit“. Co konkrétně chce ve Znojmě udělat, kde na to vezme peníze a podle čeho za rok poznáme, že nezůstalo jen u předvolebních slibů?

Stanislav Palša.

Pane Palšo, minule jste nám poměrně důrazně vysvětloval, co podle vás ve Znojmě nefunguje. Volby jsou tento víkend. Tak teď zkuste nekritizovat nikoho jiného. Co nabízíte vy?

To je férová otázka. Kritizovat umí každý a já nechci být další člověk, který čtyři roky stojí před radnicí a vysvětluje, co ostatní dělají špatně. Máme konkrétní plán pro dopravu a parkování, bezpečnost, bydlení, zdravotnictví, školy, centrum města i hospodaření. Některé věci se dají začít řešit prakticky okamžitě, jiné budou trvat několik let. A bylo by ode mě hloupé tvrdit něco jiného. Nechci lidem slibovat Znojmo bez problémů. Takové město neexistuje. Chci ale vést radnici, která před žádným problémem neuhne a začne ho řešit. A pokud dostaneme možnost město vést, druhý den už nikoho nebude zajímat, kolik jsme měli billboardů nebo lajků na Facebooku. Bude ho zajímat, jestli má kde zaparkovat, jestli se večer cítí bezpečně a jestli sežene doktora.

Představte si, že jste zvolen starostou. Poprvé odemknete dveře kanceláře. Co uděláte ten první den jako první?

Kafe, to nebudu lhát. (smích) A potom bych chtěl na stole dvě věci. Přehled všech větších rozdělaných projektů města a aktuální stav městských financí. U každého projektu bych chtěl vědět: kde přesně jsme, co nás brzdí, kolik to bude stát, jaký je další krok a kdo za něj odpovídá. Nechci týdny slavnostně přebírat kancelář a zjišťovat, kde mám razítka. Pak bych si s týmem rozdělil první úkoly. Co můžeme rozjet okamžitě, co potřebuje rozhodnutí zastupitelstva, kde musíme jednat s krajem nebo státem a kde máme projekt, který se někde zasekl a potřebuje prostě vytáhnout ze šuplíku. První den po zvolení starostou pro mě není první den oslav. Je to první den, kdy začínají běžet čtyři roky práce pro město.

Pojďme tedy konkrétně. Parkování. To ve Znojmě slibuje snad každý před každými volbami. Co chcete udělat vy?

Především přestat předstírat, že problém vyřešíme tím, že budeme auta přesouvat z jedné ulice do druhé. Potřebujeme nová parkovací místa tam, kde skutečně chybějí. Chci nový parkovací dům u zimního stadionu. Řešíme parkování u hlavního hřbitova, na náměstí Svobody i u nemocnice. A současně musíme parkování řešit společně s dopravou jako celkem, protože jedno bez druhého nefunguje. Člověka opravdu nezajímá dopravní koncepce o sto padesáti stranách. Zajímá ho, jestli ráno projede městem a večer má kam postavit auto. Já auta nepovažuju za nějakého přirozeného nepřítele města. Lidé jimi jezdí do práce, vezou děti, jedou k lékaři, nakupují. Musíme udělat město rozumné pro řidiče, chodce i cyklisty. V normálním městě spolu tihle lidé nemusí každý den bojovat. Samostatným tématem je prostor u nemocnice. Lidé upozorňují na stav zastávky i jejího okolí a řešit chceme také nástupní parkoviště. Dnes to místo rozhodně nevypadá tak, jak by prostor před nemocnicí v krajském měřítku Znojma vypadat měl. Město samo samozřejmě nemůže rozhodovat za všechny vlastníky a instituce, ale může je dostat k jednomu stolu a aktivně tlačit na nápravu.

Dobře, ale nové parkoviště nevyřeší kolony. Co s nimi?

Musíme lépe řídit dopravu. Chytré křižovatky, práce s reálnými daty o provozu, bezpečnější křižovatky a úpravy míst, kde se doprava pravidelně zasekává. Mě na tom fascinuje jedna věc. Dnes dokážeme mobilem během sekundy zjistit, kde přesně stojí kolona, ale semafor se na vás pořád někde dívá stejně, ať je před ním jedno auto, nebo třicet. Technologie už existují. Není potřeba vynalézat nový semafor. Je potřeba je začít používat.

Bezpečnost byla během kampaně hodně slyšet. Co by se změnilo tady?

Chci víc pěších hlídek tam, kde problémy skutečně jsou, lepší práci s kamerovým systémem, kvalitnější osvětlení rizikových míst a mnohem rychlejší reakci na problémy, o kterých město ví. Ale bezpečnost pro mě není soutěž v počtu kamer. Bezpečné město poznáte podle toho, že nemáte blbý pocit, když jde vaše dítě nebo vaše máma večer domů. A k tomu patří i obyčejný pořádek. Vandalismus, problémové lokality, nelegální hazard nebo opakované porušování pravidel se nedají donekonečna řešit tím, že o nich všichni vědí. Pravidla prostě musí platit pro všechny. 

Další vaše velké téma je bydlení. „Dostupné bydlení“ ale dnes říká snad každý politik. Co si pod tím má představit normální člověk?

Přesně proto ten výraz moc nemusím. Člověk nebydlí v „dostupném bydlení“, bydlí přece doma. Pro mě je problém, když dva mladí lidé normálně pracují, chtějí založit rodinu a při pohledu na ceny zjistí, že jejich nejrealističtější životní plán je odstěhovat se. Město samozřejmě nemůže lusknout prsty a zlevnit všechny byty ve Znojmě. Může ale pracovat s vlastními pozemky, městským bytovým fondem, podporovat novou výstavbu a hledat modely startovacího bydlení. Chci, aby Znojmo bylo město, kde si pětadvacetiletý člověk umí představit svůj život i ve pětatřiceti. Protože když nám odejdou mladí, za deset let budeme řešit úplně jiné problémy. A budou podstatně dražší. A k tomu patří i úplně obyčejné věci. Rodiče se nás třeba ptají na hřiště pro nejmenší děti. Chceme proto vytvořit hřiště zaměřené právě na děti do šesti let, aby i rodiče s malými dětmi měli ve Znojmě příjemné místo, kam prostě vyrazit ven a nechat děti si hrát.

Prázdné výlohy v centru kritizujete prakticky celou kampaň. Jak do nich chcete dostat obchody? Starosta přece nemůže někomu nařídit, aby si otevřel kavárnu.

Naštěstí nemůže, to by ta kavárna pravděpodobně taky podle toho vypadala. (smích) Ale město může rozhodnout, jestli podnikateli život usnadní, nebo zkomplikuje. Centrum potřebuje lidi. Musí se tam dát rozumně dostat, zaparkovat, musí tam být důvod zůstat. Potřebujeme pracovat s městskými prostory, podporovat akce, které do centra skutečně přivedou návštěvníky, a hlavně mluvit s podnikateli, kteří tam už jsou. Já bych začal právě u nich. Sedl bych si konečně s lidmi, kteří mají v centru obchod, restauraci, kavárnu nebo službu, a zeptal se jich: Co vás tady nejvíc zabíjí? Možná uslyšíme věci, které se nám nebudou líbit. O to důležitější bude je slyšet.

Minule jste hodně mluvil o nedostatku lékařů. Co tedy konkrétně nabízíte?

Chceme aktivně získávat praktické a dětské lékaře. V našem programu počítáme s náborovým příspěvkem až milion korun pro nového lékaře, pokud ve Znojmě zůstane alespoň pět let. Chceme pomoct s ordinací, bydlením a systematicky spolupracovat s lékařskými fakultami. Já s budoucími lékaři na univerzitě pracuju každý týden. Vím, že nestačí vyvěsit nabídku a čekat, jestli někdo přijde. Musíme za nimi. A musíme jim umět říct: Přijeďte se do Znojma podívat. Tady můžete pracovat, tady můžete bydlet, tady můžete založit rodinu. A město vám v začátku pomůže. Tohle je normální nábor. Firmy to dělají desítky let. Nevidím důvod, proč by město mělo sedět se založenýma rukama a čekat, jestli se nějaký pediatr jednoho rána náhodou objeví na náměstí.

To všechno zní hezky. Jenže parkoviště, bydlení, bezpečnost, doktoři, školy, to všechno stojí peníze. Kde je vezmete?

A tady začíná ta méně sexy část politiky, obyčejná kalkulačka.  Nemůžeme lidem vyprávět, že uděláme úplně všechno, a současně předstírat, že peníze nejsou problém. Budeme muset určit priority. U každého většího výdaje mě zajímá, co za něj město dostane. Budeme hledat dotační peníze, připravovat projekty tak, abychom na ně dosáhli, hledat spolupráci s krajem, státem i soukromým sektorem. A některým věcem budeme muset říct ne. To je normální řízení. Když máte doma sto korun, také nemůžete utratit tři stovky jen proto, že máte tři dobré nápady.

V minulém rozhovoru jste řekl, že starosta nemá být nejoblíbenější chlap ve městě. Tak to pojďme otestovat. Řekněte jednu věc, kterou jste připravený udělat, i když vás za ni část Znojmáků nebude mít ráda.

Udělám pořádek v tom, za co město utrácí peníze. Včetně různě napojených „chapadel“ s radnicí spřízněných osob a firem. A to populární nebude, to se vsaďte! (smích) Když převezmete město s omezeným rozpočtem, nemůžete pokračovat ve všem jen proto, že „se to tak dělalo vždycky“. Chci projít všechny velké výdaje a projekty jeden po druhém. Co městu skutečně něco přináší, co je potřeba dokončit a co naopak můžeme odložit nebo zastavit. A jsem si skoro jistý, že ve chvíli, kdy na něco řeknete „tohle už platit nebudeme“, objeví se někdo, komu se to líbit nebude. Když budu mít na výběr mezi nepopulárním rozhodnutím a vyhazováním peněz jen proto, abych měl klid, beru to první.

Dobře. V programu máte spoustu věcí. Kdybych vám ale dovolil vybrat jen tři, za které osobně dáte ruku do ohně, které to budou?

První je zdravotnictví. Chci, aby město aktivně shánělo praktické a dětské lékaře, nabídlo jim konkrétní podmínky a spolupracovalo s lékařskými fakultami. Tohle je oblast, kterou znám a kde osobně dokážu otevřít dveře. Druhá je doprava a parkování. Nová parkovací místa tam, kde dnes nejvíc chybějí, a chytřejší řízení dopravy. Ne další dokument do šuplíku. Chci, aby člověk změnu poznal za volantem i při hledání parkovacího místa. A třetí je bezpečnost a pořádek. Víc hlídek v problémových místech, důsledné využívání pravidel na městských sportovištích a veřejných místech a rychlejší reakce tam, kde se problémy opakují. Doktor. Parkování. Bezpečnost. Tři úplně obyčejné věci. A právě podle takových obyčejných věcí lidé poznají, jestli město funguje.

Program je jedna věc. Jenže po volbách pravděpodobně nebudete na radnici sám. Přes co pro vás při případném jednání o spolupráci nejede vlak?

Funkce si před volbami rozdělovat nebudu. Nejdřív rozhodnou lidé. A pak se můžeme bavit o tom, kdo s kým bude město řídit. O čem ale jasno mám už dnes, jsou naše programové priority a věci, přes které pro mě nejede vlak. Pokud mám nést odpovědnost za vedení města, potřebuju možnost skutečně prosazovat změny, o kterých celou dobu mluvíme. Nechci funkci starosty, pokud bych měl další čtyři roky jen stříhat pásky a vysvětlovat, proč se nic nedá udělat. Na kompromisu není nic špatného. Bez něj se město řídit nedá. Ale kompromis pro mě znamená, že každý o kus ustoupí. Ne že zahodíme to, kvůli čemu jsme do voleb vůbec šli.

A co když je tohle všechno jen další sada hezkých předvolebních slibů?

Tak si tenhle rozhovor schovejte. Myslím to vážně. Pokud budeme mít možnost město vést, vytáhněte ho za rok. Položte ho přede mě a ptejte se. Říkal jste parkování. Co jste udělali? Říkal jste lékaře. Kolik jich přišlo? Říkal jste bezpečnost. Co se změnilo? Říkal jste centrum. Kde je výsledek? A jestli za rok zjistíte, že mluvím úplně stejně jako dnešní politici na radnici, které dnes kritizuju, že se to připravuje, analyzuje a jednou to určitě bude, tak mě s tímhle rozhovorem přijďte konfrontovat. 

Takže skutečně chcete, aby si lidé dnešní Znojemsko schovali?

Klidně. Politici mají totiž jednu výhodu. Spoléhají na to, že lidé zapomenou, co říkali před volbami. Já ale nejsem politik a bych byl radši, kdyby nezapomněli. Takže ano, vážení čtenáři. Schovejte si tenhle rozhovor. A pokud budu starostou, za rok se mě ptejte, co z něj platí.

Kdy vám během téhle kampaně došlo: „Do čeho jsem se to proboha pustil?“

Asi ve chvíli, kdy jsem zjistil, kolik existuje způsobů, jak se může člověk nechat vyfotit nebo natočit. (smích) Ale vážně, kampaň je docela zvláštní svět a byla to pro mě zajímavá zkušenost. Jeden den řešíte s někým lékaře, druhý den parkování, pak vás někdo zastaví u rohlíků a dvacet minut vám vysvětluje, co byste měl udělat s jednou konkrétní ulicí. Ale vlastně mě to docela baví, protože za těmi „velkými tématy“ najednou vidíte konkrétní lidi. A taky jsem zjistil, že Znojmáci rozhodně nemají problém říct vám do očí, co si myslí. To je někdy náročné, ale vlastně je to dobře. Horší než naštvaný občan je občan, kterému už je všechno jedno.

A co vám lidé během kampaně říkali nejčastěji?

Překvapivě často jednu jednoduchou větu: „Hlavně už něco udělejte.“ Pak samozřejmě přijde parkování, doktoři, bezpečnost, bydlení, doprava. Každého štve něco jiného. Ale pod tím vším jsem cítil jednu společnou věc, lidé už moc nechtějí poslouchat, co všechno se připravuje. Chtějí vidět hmatatelné výsledky. A tomu docela rozumím. Když vám doma půl roku kape kohoutek, taky nepotřebujete další analýzu příčin kapání. Potřebujete instalatéra. 

Poslední otázka. Kdybychom spolu tenhle rozhovor dělali přesně za rok, jakou první otázku byste ode mě chtěl slyšet?

Jednoduchou. „Tak co, Palšo, kde je vidět vaše roční práce?“ A pak se neptejte, kolik jsme měli schůzek. Kolik vzniklo komisí. Kolik jsme popsali papíru. Ptejte se, co se skutečně změnilo. Jestli přibyly parkovací místa. Jestli jsme někam posunuli lékaře. Jestli se rozjely projekty, které stály. Jestli je město bezpečnější. Jestli je v centru víc života. A jestli vám místo odpovědi začnu dvacet minut vysvětlovat, jak je všechno strašně složité, tak mě pak prosím hned zastavte. Protože přesně kvůli tomu do toho nejdu.

-rt-

Zadavatel a zpracovatel: ANO 2011, IČO: 71443339. Sídlo: Babická 2329/2, 149 00 Praha 4.

Souvisí s: Volbami do zastupitelstev obcí 9. a 10 října 2026.

Více informací: www.anobudelip.cz/cs/financovani/oznameni-o-transparentnosti

Oznámení o transparentnosti: