Prvomájová recese, za socialismu nám však do smíchu nebylo

HNANICE   Když se řekne první máj, ti mladší si představí volno, kdy se nejde do práce či do školy. Nebo také měsíc lásky, kdy se má muž s ženou políbit pod rozkvetlou třešní. Ovšem pro ty starší je spojen 1. máj s prvomájovým průvodem. Ten část obyvatelstva Česka upřímně nenáviděla. Účast na této akci měla zdůraznit podporu KSČ, Sovětskému svazu a celosvětovému dělnickému hnutí (jen na okraj – oslavu 1. máje zavedla v roce 1889 II. Internacionála na paměť stávky amerických dělníků, která vyústila v Haymarketský masakr). Tento původní důvod se ovšem postupně vytratil…

Postavit si hlavu a nejít do prvomájového průvodu si dovolil jen málokdo. Za neúčast hrozily sankce, a tak většina lidí se ho nepovinně povinně zúčastnila. Někteří přišli na shromaždiště, aby byli zapsáni či viděni politickými pracovníky, a pak se vytratili. Ti ostatní šli městem či obcí okolo tribuny se zasloužilými politickými pracovníky a dalšími oddanými socialismu a jeho budování.

Zvůle Komunistické strany Československa se ukázala v roce 1986, kdy se nad naší vlastí vznášel radioaktivní mrak z vybuchlého reaktoru v Černobylu. I když ti nahoře věděli, že se jedná o nemalé nebezpečí, oslavy nezrušili a lidi nahnali i tento rok do prvomájového průvodu. Já jsem další rok onemocněl rakovinou, i když nemohu stoprocentně tvrdit, že to byl následek účasti v průvodu a černobylské katastrofy… 

Český národ má nebývalý smysl pro humor. To se ukázalo například v pátek 1. května v Hnanicích, kde byla připravena recesistická akce připomínající socialistický prvomájový průvod. Kdyby člověk přivřel oči, mohl by si myslet, že se ocitl o půlstoletí nazpět. Zdravotní sestřičky s mávátky, rozzářené oči dětí, poněkud starší pionýrka s vyznamenáním, muži s rudými tričky s nápisem CCCP (přeloženo z azbuky SSSR, čili Svaz sovětských socialistických republik), o pořádek se staral milicionář (člen ozbrojených složek dělnické třídy). 

O půl jedenácté se dal do pohybu průvod, v němž nechyběla řada alegorických vozů s tehdejšími hesly. Směřoval k rybníku a zase nazpět do prostoru u kostela svatého Wolfganga, kde byly proneseny proslovy a předána vyznamenání.

Prostě jedna velká sranda, ale když si vzpomenu na prvomájové průvody v době socialismu, tak mě úsměv opouští. Jedno je to však dětem, ty se dobře bavily jak tenkrát, tak i nyní. Manželka vzpomínala na naši dceru, na jejíž přání se účastnila průvodu hned nadvakrát…

text a foto: Jiří Eisenbruk