Politolog Pink: Co politik osobně neodchodí, žádná reklamní agentura nenahradí

Do komunálních voleb zbývá několik týdnů. Kandidáti jsou čím dál aktivnější především na sociálních sítích, pomalu ale začínají vykukovat také z plakátů a dalších reklamních ploch. S blížícím se hlasováním zároveň rostou i výdaje na kampaně a mezi jednotlivými kandidujícími subjekty mohou být výrazné rozdíly.

Politolog doc. Mgr. Michal Pink, Ph.D. z Masarykovy univerzity. foto: facebookový profil Katedry politologie FSS MU

V rámci projektu „Peníze v komunální politice: Kdo financuje volební kampaně na Znojemsku?“, podpořeného Nadačním fondem nezávislé žurnalistiky, proto Znojemsko oslovilo politologa z Masarykovy univerzity Michala Pinka. Ptali jsme se ho, nakolik mohou peníze ovlivnit výsledek komunálních voleb, zda se dá místní kampaň „přeinvestovat“ a jak velkou roli hrají billboardy, sociální sítě nebo profesionální agentury.

Podle renomovaného politologa samotný vysoký rozpočet vítězství nezaručí. V místní politice podle Michala Pinka hraje zásadní roli především dlouhodobá práce, vystupování kandidátů a osobní kontakt s voliči.

Pane Pinku, jak významnou roli hraje v komunálních volbách výše rozpočtu kampaně? Může výrazně vyšší rozpočet sám o sobě přinést měřitelnou volební výhodu?

Rozpočet není základním předpokladem úspěchu, ale může pomoci. Příkladem může být Matěj Hollan, který před více než deseti lety dokázal v komunálních volbách hodně, a nikoliv díky vysokému rozpočtu. Klíčová pro něj byla dlouhodobější práce a především znalost poměrů ve vládnoucí koalici v čele s Romanem Onderkou. Ta mu svým způsobem umožnila politicky vyrůst.

Mezi znojemskými kandidujícími subjekty jsou výrazné rozdíly. Některé počítají přibližně se 130 000 korun, jiné s 250 až 300 000 a další dokonce s rozpočtem kolem 800 000 korun. Co mohou takové rozdíly znamenat pro rovnost volební soutěže?

To jsou částky, které jsou veřejně známé. Kolik peněz se pohybuje mimo ně, nikdo přesně neví – někdy možná ani samotná kandidující strana. Rozdíly v rozpočtech tak mohou především znamenat rozdílnou ochotu jednotlivých subjektů utrácet finanční prostředky.

Existuje v komunálních kampaních hranice, od které už další peníze nepřinášejí výrazně větší efekt? Jinými slovy, lze místní kampaň „přeinvestovat“?

Utratit zbytečně příliš mnoho peněz jde celkem snadno. Záleží na ochotě strany a jejích kandidátů. V komunálním prostředí známe případy, kdy ani velké množství finančních prostředků nevedlo k zisku pěti procent hlasů. Příkladem může být kandidátka A co Brno v roce 2014.

Jedna ze znojemských koalic například využila při přípravě kampaně agenturu, kvalitativní průzkum, nový vizuál a několik měsíců budovala značku ještě před veřejným zahájením kampaně. Nakolik se komunální kampaně profesionalizují a jakou výhodu to může představovat vůči menším nebo méně majetným subjektům?

Je to hodně různé. Nový rodinný dům můžete postavit podle projektu věhlasného architekta a utratit obrovské peníze za vizualizace, ale pořád nemáte záruku, že se vám v něm bude dobře bydlet. Někdy stačí průměrný projekt nebo upravený katalogový návrh a budete naprosto spokojeni.

Podobné je to s kampaněmi. Otázkou je, nakolik politici věří lákavým nabídkám reklamních agentur, které jim nabízejí služby, z nichž samy profitují. Když se s kandidáty bavím, zájem o přípravu kvalitní volební mapy, získávání dat a dalších podkladů, které jim mohou pomoci optimalizovat jejich politické působení, bývá někdy pod jejich rozlišovací schopností. Ale za grafický návrh velkoplošné reklamy jsou přitom ochotni utratit velké částky.

Proč to dělají? Protože věří „obchodníkům s deštěm“ v podobě mediálních agentur a také se na sebe rádi dívají na billboardu u křižovatky. Kdo dnes ostatně s velkoplošnou reklamou ve větší míře pracuje kromě politiků? Byly by velké obchodní společnosti ještě ochotné investovat do tohoto typu reklamy tolik peněz jako politici?

Ano, profesionalizace došla i do komunálního prostředí, ale ne vždy je zárukou dobrého výsledku.

Jak velkou výhodu má v komunálních volbách úřadující starosta nebo člen vedení města, který je přirozeně viditelný při městských akcích, otevírání staveb nebo komunikaci výsledků radnice? Kde se nachází hranice mezi výkonem funkce a kampaní?

Má velkou výhodu, ale ne každý ji dokáže efektivně využít. Výhoda držitele mandátu je obecně velmi důležitá, jenže ne každý politik ji umí „kapitalizovat“.

Hranice mezi výkonem funkce a kampaní se podle mě rozeznává velmi obtížně. Osobně bych téměř každý krok, který volený politik dělá na veřejnosti, považoval za součást jeho dlouhodobé kampaně.

Co má v komunálních volbách větší váhu: stranická značka, osobnost lídra, kandidát na starostu, dlouhodobá práce ve městě, nebo intenzita samotné kampaně?

Opět záleží na konkrétním prostředí. Jinak komunální politika funguje v Praze, Brně nebo Znojmě a jinak například v Hevlíně či Jaroslavicích. O menších obcích, jako jsou Našiměřice nebo Běhařovice, ani nemluvě.

Za hodně klíčové považuji dlouhodobé chování kandidáta, jeho vystupování a jednání ve veřejném prostoru. Úplně jinak může být vnímán například provozovatel restaurace nebo autobazaru a jinak oblíbený středoškolský učitel, který umí mluvit, jednat s lidmi a dobře vystupovat na veřejnosti.

Za sebe bych proto volil kombinaci všech uvedených faktorů a podle konkrétní situace a města se snažil jednotlivé složky vybalancovat.

Jak účinná je v komunálních volbách kontaktní kampaň – například návštěvy domácností, setkání v ulicích, koncerty nebo jiné akce – ve srovnání s billboardy, tiskovinami a propagací na sociálních sítích?

Podle mě jde o nejúčinnější, a přitom jednu z nejčastěji podceňovaných částí kampaně. Proč? Reklamní agentura nebo majitel velkoplošných reklamních ploch z osobního kontaktu kandidáta s lidmi nemají takový profit jako z pronájmu reklamní plochy a souvisejících služeb.

Vladimír Železný dobře věděl, jak získat senátorský mandát na Znojemsku. Věděl, do které obce a kdy má osobně přijít. Dnešní politik se ale kontaktu s veřejností často spíše obává nebo je mu nepohodlný.

To, co politik osobně neodchodí – a nemyslím tím pouze čtyři týdny před volbami, ale celé funkční období –, žádná reklamní agentura plnohodnotně nenahradí.

Kolikrát se například lídr kandidátky dostavil na setkání rodičů v základní škole, kterou jeho město zřizuje? Kolikrát byl starosta na sportovním utkání na městském stadionu a s kolika fanoušky si podal ruku? Umí s lidmi dobře mluvit, vystupovat bez zbytečných emocí a být empatický? Dorazil za rodiči na společné setkání nějaké neformální skupiny? Takové věci podle mě v komunální politice hrají významnou roli.

Část kampaní financují sami kandidáti. Může výše jejich finančního příspěvku ovlivňovat vztahy uvnitř kandidátky, jejich postavení nebo očekávání po volbách?

Může, ale nepovažuji to za klíčový faktor. Mnohem důležitější je podle mě ochota kandidátů vystupovat jako tým, který táhne za jeden provaz.

Kdy z politologického hlediska komunální kampaň skutečně začíná? Až veřejným představením kandidátky, nebo už zadáním průzkumu, přípravou vizuálu a budováním značky několik měsíců předem?

Z mého pohledu začíná kampaň už den po vyhlášení výsledků předchozích voleb. Možná ještě přesněji na ustavujícím zasedání zastupitelstva, kde se rozdělí role na koalici a opozici. Komunální kampaň tedy ve skutečnosti začíná téměř čtyři roky před dalšími volbami.

Jak by měl volič informace o výši rozpočtu kampaně vyhodnocovat? Je vysoký rozpočet známkou profesionality, nebo by se měl zároveň ptát, kdo kampaň financuje a jaké zájmy mohou být s podporou spojeny?

Vysoký rozpočet ještě není zárukou úspěchu. I s hodně drahým autem můžete nabourat a napáchat spoustu škody. Proto bych vůbec nehledal přímou souvislost mezi vysokým rozpočtem a kvalitně odvedenou kampaní.

A pokud se volič bude ptát, kdo za konkrétní stranou nebo kandidátkou stojí a kdo ji financuje, bude to jen dobře. Bohužel se to příliš často neděje.

Pane Pinku, mockrát vám děkuji za rozhovor.

Dominik Burdel