„Počkej, jsem za chvíli doma.“ Vteřina na přechodu změnila život celé rodině

Stačí pár minut a všechno je jinak. Stačí vteřina a život se vám obrátí o sto osmdesát stupňů. Stejně jako Aleně ze Znojma a celé její rodině.

Když ve čtvrtek 6. listopadu krátce po páté hodině odpolední odcházela se synem z domova, aby ho doprovodila na pravidelný kroužek, otočila se s úsměvem na svou šestiletou dceru. Někdy ji totiž brávala s sebou. Tentokrát ale ne, protože manžel už se vrátil z práce a mohl ji hlídat. „Počkej na mě, jsem za chvíli doma.“ Alena se však ten den už domů nevrátila. Nevrátil se ani její syn.

Na přechodu pro chodce do nich narazilo osobní auto. Dá se mluvit o štěstí, že oba přežili. Kdyby tehdy odešla i dcerka, držela by se maminky za pravou ruku. Měly takový zvyk. Právě na této straně do nich auto v plné rychlosti onoho osudného podvečera najelo. Raději nedomyslet, co se mohlo také stát…

Se svým příběhem se Alena svěřila na nemocniční posteli rehabilitačního oddělení znojemské nemocnice. Aby upozornila ostatní, jak důležité je vážit si každé chvilky, kdy jsme zdraví a spolu se svými blízkými.

Na onu dopravní nehodu si možná někteří čtenáři vzpomenou. Záchranáři k ní vyjížděli začátkem listopadu na Pražskou ulici ve Znojmě, přímo naproti policejní budově. Událost stále není uzavřena a je vyšetřována jako trestný čin. Případnou vinu řidiče tedy zřejmě určí až soud. Podle původního odhadu…